Předpisy chrání více výrobce než spotřebitele

Šestiletému dítěti stačí vypít tři sklenice limonády, která obsahuje nejvyšší povolené množství kyseliny benzoové, aby do sebe dostalo celodenní přijatelnou dávku. Tedy množství, které je ještě bez rizika pro zdraví. Přestože se limonády obejdou i bez konzervačních látek, výrobci jimi nešetří. A proč by měli? Dělají jen to, co jim povolují předpisy.

Seznam povolených aditiv je poměrně dlouhý a stále se prodlužuje. To vše ve jménu sjednocování evropských předpisů. Dostatečně známý je příběh čokolády, kdy se i "čokoládové" státy, jež nehodlaly snižovat kvalitu pochoutky z kakaových bobů jiným než kakaovým máslem, musely nakonec podřídit. Je to tak, evropské slaďování předpisů pro výrobu potravin probíhá ve jménu té nejnižší kvality, aby nic nebránilo volnému pohybu zboží po Evropě. Aby třeba anglická košoláda, jak vtipně nazývají Belgičané čokoládu vyrobenou z něčeho jiného než z kakaa, nebyla diskriminována na evropských trzích. Proč to nemůže být naopak, proč nemůže Evropa sjednotit normy podle těch přísnějších a přinutit tolerantnější státy, aby přitvrdily? Dala by tím jasně najevo, že jí kvalita potravin, a hlavně zdraví lidí leží na srdci víc než zájmy výrobců a obchodníků. Netřeba zdůrazňovat, že těm volnější předpisy vyhovují. Nemají proč hledat výrobní postupy, které by se obešly bez chemického arzenálu. Nemají důvod se omezovat, když je neomezují předpisy.