Přehnané sebevědomí - předpoklad krachu

Existují v zásadě dvě skupiny finančníků: ti, kteří dříve či později zkrachují a pak ti ostatní. Je samozřejmě velmi užitečné tušit, kteří mohou patřit do první skupiny a včas se jim vyhnout. Ale jak?

Viktor Kožený, Victor Niederhoffer, Myron Scholes, Robert Merton, John Merriwether, Martin Armstrong, Richard Dennis, Nick Leeson, Dušan Tejkal - to je několik jmen spekulantů či finančních podnikatelů, kteří po obrovských počátečních úspěších utrpěli těžké ztráty.

Lze-li identifikovat nějakou jejich společnou charakteristiku jako signál možných problémů, rozhodně nepůjde o vzdělání. Scholes a Merton získali Nobelovu cenu za ekonomii za rok 1997, zatímco třeba Leeson má jen středoškolské vzdělání. Jak úspěchů, tak pádů lze tedy dosáhnout při velmi rozmanité úrovni vzdělání.

Kritériem není ani poctivost. Je normální, že nepoctivec nakonec narazí a ucho džbánu, se kterým tak dlouho chodil pro vodu, se utrhne. Krachy ovšem pronásledují i poctivé investory. Proti Niederhofferovi, Scholesovi, Mertonovi, Merriwetherovi a Dennisovi nelze nic namítnout - nikdy nebyli obviněni, či dokonce trestáni. Jejich neúspěchy byly vždy čestné a podle pravidel.

Když v roce 1998 Scholes, Merton a Meriwether málem způsobili kolaps světového finančního systému, nebylo jim možné po právní ani po etické stránce nic vytknout. Podstatná není ani délka praxe.

Tejkala či Leesona by v době jejich krachu bylo možné označit za "rychlokvašky", což rozhodně neplatilo pro zasloužilé veterány kapitálových trhů, jakými byli Niederhoffer, Dennis či Merriwether. Existuje ovšem jeden rys společný všem jmenovaným: extrémně vysoké sebevědomí doprovázené nedostatkem smyslu pro humor.

Profesor Robert Merton se často choval ke klientům jako k zaostalým žáčkům, podobně jako Dušan Tejkal. Victor Niederhoffer sám o sobě napsal oslavnou knihu Vzdělání spekulanta a Martin Armstrong zvolil za motto své firmy pyšné prohlášení "Předpovídáme svět". Své zatčení pro zanedbání povinností při správě cizího majetku a pokus o zpronevěru ovšem předpovědět nedokázal. A tak bychom mohli pokračovat dále. Naproti tomu skutečně vynikající investoři a spekulanti, jejichž kvality prověřil čas, bývají překvapivě skromní.

Lidé jako Warren Buffett, Peter Lynch nebo André Kostolany prosluli svojí neokázalostí a smyslem pro humor. "Neinvestuji do moderních technologií, protože jim nerozumím," říkal vždy Warren Buffett. Na rozdíl od mnoha jiných věděl, na co jeho poznání již nestačí, a nestyděl se to veřejně přiznat. Potlesk pro vás, pane Buffette.