Ačkoliv víc než polovina prázdninových návštěvníků Francie nestráví jedinou noc v hotelu, země je se svými 800 000 lůžky na druhém místě světového žebříčku v počtu hotelových zařízení. Je jich téměř 19 000 a jen něco málo přes polovinu patří jednotlivým majitelům, zbytek řídí velké řetězce.
Formule nebo i zámek
Je tedy z čeho vybírat. Od spartánské Formule 1 až třeba po tichý luxusní hotel na zámku. Vybavením, službami a cenou nemají pochopitelně moc společného. Společná je však snaha všech majitelů hotelů udržet si klienty. Hoteliéři totiž nejsou ve Francii jediní, kdo může poskytnout ubytování. Jednu až tři noci lze levně přespat v hostinských pokojích, noclehárnách a prázdninových vesnicích, jako je například VVF-Vacances. Vedle turistických hotelů existují ještě turistické rezidence, které nabízejí buď celoročně, nebo sezonně studia s kuchyní.
Hvězdičky od ministerstva
Každý hotel musí být podle úrovně vybavení a služeb zařazen do jedné ze šesti kategorií. Od žádné až po čtyři hvězdičky "luxe". Ty přiděluje ministerstvo turistiky. Aby je hotel mohl získat, musí splnit celou řadu přesně stanovených požadavků. Od rozměrů recepční haly přes bezpečnostní vybavení až k povinnosti dodávat teplou a studenou vodu na pokoj. Podle spotřebitelského časopisu 60 Millions de consommateurs však hvězdičky často neodpovídají skutečné úrovni. Například velmi dobře vybavený hotel nezíská dvě hvězdičky jen proto, že nemá telefony na pokojích, nebo tříhvězdičková zařízení mají často pokoje větší než požadovaných 10 m 2 . Klasifikace podle hvězdiček neznamená zařazení do cenové kategorie, tvorba cen je volná a ovlivňuje ji renomé hotelu, místo i lůžková kapacita v okolí. Turista, který chce najít nocleh v neznámém francouzském městě, by měl zapomenout na reflex "centrum města" a hledat spíš na okraji, v blízkosti hlavních silničních tras. Tam určitě najde některý z rozšířených sítí hotelů Formule 1, Premiere Classe, Village Hotel, Etap Hotel, Climat nebo Balladins. Tyto hotely nemají žádnou nebo jednu hvězdičku. Noc v jednoaž třílůžkovém pokoji stojí méně než dvě stě franků.
Kreditní kartu sebou
Charakteristické pro tato zařízení jsou miniaturní pokoje (kolem 9 m 2) a služby omezené na minimum. Například ve Formuli 1 je služba v recepci jen tři hodiny ráno a tři večer. Mimo provozní hodiny nenajde zákazník v hotelu nikoho, na koho by se mohl obrátit. Nicméně s kreditní kartou si může najmout pokoj prostřednictvím automatu. Hlavní nevýhodou laciných hotelů je hluk, pokoje nemají odhlučnění. Chce to vybrat si pokoj v posledním patře, dál od hlavní silnice.
Rozumný kompromis
Nejvíc hotelů ve Francii je dvoua tříhvězdičkových. Dvouhvězdičkové hotely nabízejí rozumný kompromis mezi cenou a komfortem. Hotely Mercure, Ibis, Campanile, Novotel nebo Climat de France nabízejí standard. Nemají však šarm malých typických rodinných hotýlků. Pokoje jsou dostatečně prostorné (16 m 2 v hotelích Ibis, ale jinde i 20 m 2), s manželskou postelí, televizí, telefonem a koupelnou s WC. Ceny se pohybují od 300 do 400 franků, ale v hodně navštěvovaných místech, například v Paříži, mohou být až dvojnásobné.
Formule nebo i zámek
Je tedy z čeho vybírat. Od spartánské Formule 1 až třeba po tichý luxusní hotel na zámku. Vybavením, službami a cenou nemají pochopitelně moc společného. Společná je však snaha všech majitelů hotelů udržet si klienty. Hoteliéři totiž nejsou ve Francii jediní, kdo může poskytnout ubytování. Jednu až tři noci lze levně přespat v hostinských pokojích, noclehárnách a prázdninových vesnicích, jako je například VVF-Vacances. Vedle turistických hotelů existují ještě turistické rezidence, které nabízejí buď celoročně, nebo sezonně studia s kuchyní.
Hvězdičky od ministerstva
Každý hotel musí být podle úrovně vybavení a služeb zařazen do jedné ze šesti kategorií. Od žádné až po čtyři hvězdičky "luxe". Ty přiděluje ministerstvo turistiky. Aby je hotel mohl získat, musí splnit celou řadu přesně stanovených požadavků. Od rozměrů recepční haly přes bezpečnostní vybavení až k povinnosti dodávat teplou a studenou vodu na pokoj. Podle spotřebitelského časopisu 60 Millions de consommateurs však hvězdičky často neodpovídají skutečné úrovni. Například velmi dobře vybavený hotel nezíská dvě hvězdičky jen proto, že nemá telefony na pokojích, nebo tříhvězdičková zařízení mají často pokoje větší než požadovaných 10 m 2 . Klasifikace podle hvězdiček neznamená zařazení do cenové kategorie, tvorba cen je volná a ovlivňuje ji renomé hotelu, místo i lůžková kapacita v okolí. Turista, který chce najít nocleh v neznámém francouzském městě, by měl zapomenout na reflex "centrum města" a hledat spíš na okraji, v blízkosti hlavních silničních tras. Tam určitě najde některý z rozšířených sítí hotelů Formule 1, Premiere Classe, Village Hotel, Etap Hotel, Climat nebo Balladins. Tyto hotely nemají žádnou nebo jednu hvězdičku. Noc v jednoaž třílůžkovém pokoji stojí méně než dvě stě franků.
Kreditní kartu sebou
Charakteristické pro tato zařízení jsou miniaturní pokoje (kolem 9 m 2) a služby omezené na minimum. Například ve Formuli 1 je služba v recepci jen tři hodiny ráno a tři večer. Mimo provozní hodiny nenajde zákazník v hotelu nikoho, na koho by se mohl obrátit. Nicméně s kreditní kartou si může najmout pokoj prostřednictvím automatu. Hlavní nevýhodou laciných hotelů je hluk, pokoje nemají odhlučnění. Chce to vybrat si pokoj v posledním patře, dál od hlavní silnice.
Rozumný kompromis
Nejvíc hotelů ve Francii je dvoua tříhvězdičkových. Dvouhvězdičkové hotely nabízejí rozumný kompromis mezi cenou a komfortem. Hotely Mercure, Ibis, Campanile, Novotel nebo Climat de France nabízejí standard. Nemají však šarm malých typických rodinných hotýlků. Pokoje jsou dostatečně prostorné (16 m 2 v hotelích Ibis, ale jinde i 20 m 2), s manželskou postelí, televizí, telefonem a koupelnou s WC. Ceny se pohybují od 300 do 400 franků, ale v hodně navštěvovaných místech, například v Paříži, mohou být až dvojnásobné.
