Tahle reklama totiž mezi lidmi moc nefunguje.
"V době před Vánocemi, kdy konkurenční obchodní centra přetékají návštěvníky, lze u nás z vánočního nákupu škrtnout stres. Neboť u nás zákazník nemusí čekat na prodavače, potkávat nervózní tváře spoluobčanů či čekat fronty na zaplacení u kasy. V Galerii totiž zákazník stěží potká vůbec někoho kromě obsluhy," píší v dopise, který má MF DNES k dispozici, majiteli Nových Butovic rozhořčení nájemníci.
Stodůlky a Butovice jsou odrazem toho, co se děje po celé republice. Každý rok přibude několik nových chrámů konzumu. Loni a předloni vyrostlo po pěti obchodních centrech. Výplata průměrného zákazníka se však tak rychle jako prodejní plochy nezvyšuje.
Za posledních pět let se prodejní plocha ve velkých obchodních centrech zvětšila o 150 procent, zatímco mzdy jen o 35 procent.
Některá nákupní centra proto už začínají pociťovat odliv zákazníků a pokles tržeb. Někde je proces natolik bolestivý, že obchodníci prodejnu raději zavřou.
K tomu dospěl i prodejce brýlí Eiffel optic, který má prodejny v pražských centrech na Chodově, Černém Mostě, Smíchově či ve Štěrboholích. V Butovicích už jim došla trpělivost. S ostatními nájemníky se snažili jednat s majitelem a správcem centra.
"Bohužel jednání nemají žádný pozitivní výsledek, proto jsme náš obchod zavřeli jako již řada jiných firem před námi," říká Hana Havlíčková za Eiffel optic. Obchod už má zatažené rolety, i když jejich logo ještě z Butovic nezmizelo.
Zavřená najde zákazník při procházení Novými Butovicemi i další místa, restauraci Český svět či obchod se sportovním oblečením H2O. Koncem roku se stáhlo i Kenvelo.
Na zavřené obchody člověk narazí i ve Stodůlkách a v dalších obchodních centrech. Někde si neobsazeného místa všimne jen pozorný zakazník. Například v Europarku Štěrboholy na kraji Prahy jsou prodejny v prvním patře menší než v přízemí. Plocha se někdy nepodařila pronajmout celá a za zdí je dutý prostor.
Společnost Donaldsons, která spravuje pro australský penzijní fond Babcock & Brown centrum Nové Butovice, vidí další vývoj optimisticky.
"Po otevření centra trvá většinou dva roky, než se situace stabilizuje. Stejně je to i v Butovicích, otevřených v březnu 2005, kde návštěvnost, i když ne dramaticky, roste," říká za Donaldsons Vladimír Peter.
Mnozí pochybují o etice podnikání v Česku. Je to s ní opravdu tak zlé? A dá se proti nekalým praktikám bojovat?
ČTĚTE ZDE
Rozděl a panuj
Donaldsons teď s nájemci vyjednává, jak dál. Vzniklo zde i sdružení nájemníků, ale nakonec jedná každý sám. Jde o taktiku známou už ze starého Říma: rozděl a panuj.
"Snaha nájemníků je se neoficiálně sdružovat, ale ve finále je každý sám," souhlasí jeden z větších obchodníků. S jednotlivci se centrům vyjednává lépe. Jednomu slíbí, že časem určitě přijde více lidí, druhému, že mu načas sníží nájmy.
Je na konkrétním obchodníkovi, co se mu podaří vyjednat. Čím je silnější, a tím pro lidi i centrum atraktivnější, tím lepší má podmínky.
Největší problémy mají a jako první obchodní centra opouštějí malé firmy, prodejci květin, dárků či čajů. Lze je nahradit a musí se spolehnout na jednu či pár prodejen. Pokud jsou na špatném místě, nemají z čeho prodělky platit.
Velké řetězce jedna prodejna netrápí
Oproti tomu větší řetězce, jako je C&A, H&M, Datart, Hervis či Baťa, mávnou nad několika nevýdělečnými prodejnami rukou, když mají dalších deset prosperujících.
"V Edenu je problematické první patro obchodů, tam nikdo není. My jsme ale neměli velké oči a máme tam výhodné podmínky," potvrzuje jeden z velkých obchodníků. Jmenováni být nechtějí, aby si nezavřeli dveře do dalších center.
Pro majitele obchodního centra je potenciální hrozba odchodu velkého prodejce něco jako noční můra. Snaží se ho proto udržet i za cenu hodně nízkého nájmu.
V tomto smyslu si některé velké řetězce pochvalují i menší pražské centrum Hostivař. Nečekali jsme zázraky, ale máme tu dobré podmínky, říkají prodejci. Někteří si však stýskají.
Firma EuroAgentur patřící Viliamu Sivkovi se živí hlavně hotely, ale v Hostivaři provozuje restauraci v podobě lodi s "kanibalskými" jídly. První dva roky byli spokojeni, naopak poslední dva jim ubývá zákazníků. Naposledy výrazně pocítili otevření nedalekého centra Chodov před koncem minulého roku.
"Počet našich hostů poklesl zhruba o polovinu," říká Pavel Haleš, místopředseda představenstva společnosti. Začali jednat s majiteli centra o nižším nájemném a o tom, jak do centra přilákat lidi. Zatím se však na ničem nedohodli, a proto zvažují úplný odchod.
Ale politika vedení hostivařského centra je jasná. "My jsme nikdy nepodlehli tlaku na snížení nájmu," říká manažer centra Charlie Kasal. Má jinou strategii. Když chce obchodník platit méně, uřízneme mu kus jeho prodejní plochy.
O nájmy bojuje i kino
V praxi už to poznalo kino Paláce Cinemas. To mělo původně v tomto centru deset sálů, pak osm a nově šest. Souboj mezi ním a vedením Hostivaře došel tak daleko, že kino otvíralo jen na dva dny v týdnu.
"Každý nový projekt bere stávající lidi, přičemž problém je, že nájmy byly nastavené v době, kdy byl trh neobsazený," dodává šéfprodejce sportovních potřeb Drapa Pavel Baudyš. Dnes se nájmy pohybují od 360 po 1200 korun za metr čtvereční.
V Praze se lidé naposledy přelili do Chodova. V Brně do Vaňkovky, a to hlavně z blízkých center, jako je Královo Pole či Futurum. "Postihla je citelná ztráta návštěvnosti. Móda, které je ve Vaňkovce hodně, šla dolů o výrazné procento," říká Michal Pospíšil, šéf sítě obchodů s oděvy Takko.
Lidi, pojďte sem!
Základním předpokladem, aby soužití prodejců a nákupního centra vydělávalo oběma stranám, je hned zpočátku dobře obchody umístit. Postavit krabici za městem v poli a čekat, že dorazí davy lidí, není reálné. "Lidé mají čím dál méně času, pokud mají někam jet půl hodiny, raději jdou jinam," říká Martin Macháč za společnost Rodamco, která vlastní a provozuje centrum Černý Most a Chodov. Začíná převládat trend návratu do středu měst. Blízko něj jsou umístěna třeba střediska Nový Smíchov nebo Flóra v Praze či Vaňkovka v Brně.
"Když je centrum dostupné městskou hromadnou dopravou, šlape ohromně," potvrzuje obchodní šéf Bati Miloš Hrbatý.
Čísla sice majitelé center říci nechtějí, ale podle zkušeností obchodníků je Nový Smíchov nejnavštěvovanějším místem v republice. Na listu čekatelů je zapsáno asi sto prodejců, kteří se do něj chtějí dostat a čekají na uvolnění nějakého prostoru. Podobná fronta je ještě do centra Černý Most, Vaňkovka či Futura v Hradci Králové.
I umístění ve středu města však může mít svá proti. Do místa, jako je Smíchov nebo Vaňkovka, se těžko dostává auty, což se podepisuje na tom, že člověk si odnese v igelitce v ruce méně než zákazník přijíždějící automobilem.
Problémy zažívají některá centra na okraji měst, například Olympia Olomouc. Do tamní Hypernovy přijde týdně jen 20 tisíc lidí, zatímco do brněnské až třikrát více. Těžko se tam dostává z města i z dálnice.
Roli hrají i zdánlivé drobnosti. Olympia už je za městem, takže tam jezdí autobus provozovaný dopravním podnikem kraje. S tím by problém nebyl, ale město mu nechce povolit ve městě více než jednu zastávku. A kdo by se tahal s nákupem přes celé město nebo přesedal na další dopravní prostředek.
Hypermarket nesmí moc dominovat
Příkladem nepříliš dobré lokality jsou podle developerů i pražské Stodůlky. Poblíž je sice sídliště, které však má na výběr i z jiných center a přes ulici navíc Kaufland. Ten v očích lidí vítězí nižšími cenami. Carrefour ve Stodůlkách se s ním pustil do boje, ale jeho prostředky některé zákazníky odrazují. Celé centrum je oblepené obrovskými plakáty hlásajícími "rohlík za 70 haléřů" nebo "kobliha za 2,70 koruny".
"Hypermarkety v obchodním centru zvyšují frekvenci a povědomí o daném místu. Ale když je vše moc orientované na hypermarket, některé zákazníky to odrazuje," říká šéf řetězce s oděvy C&A Aleš Drábek.
Stodůlky se kromě toho potýkají i s dalším stavebním kamenem rozhodujícím o úspěchu, a to namixováním vhodných nájemců.
Každé centrum touží mít ve svých útrobách tahouny. Za ty jsou dnes považovány Datart, H&M, C&A, Baťa či Deichmann, Hervis či Drapa Sport. Za nimi lidé jdou.
Velké obchody je pak nutné doplnit menšími, butiky a v nejlepším případě lákadly, co nejsou k vidění všude. Ale to není moc časté.
"V Česku se nedaří vysvětlit - my jsme rodinné centrum, přijďte s dětmi. Je tu omezená skladba nájemníků, všude je všechno," říká Michal Pospíšil z Takka.
I přesto existují drobné odchylky. V Praze matky s dětmi rády vyrážejí na Zličín, kde je láká Človíčkov a Ikea. Významným jazýčkem na vahách bývají parkoviště. Ty podzemní a s úzkým vjezdem jsou oříškem zvláště pro ženy, jak s oblibou připomínají muži. Někde odrazuje od větší návštěvnosti třeba málo světla v podzemním parkovišti.
Za hranicemi jsou specializovaná nákupní centra
V příštích letech bude pro přežití rozhodující, jak se centrum bude orientovat. V zahraničí jsou nákupní parky, kde je k mání hlavně nábytek nebo jen outlety s módou. Tak daleko ještě Česko nedospělo.
"Vyskytnou se případy center, která budou mít pohnutý osud," míní Martin Macháč z Rodamca.
Vlastník nemá moc možností, co dělat. Může centrum prodat anebo do něj investovat další stovky milionů. Výstavba průměrně velkého centra stojí zhruba 1,5 miliardy korun, developer či druhý majitel je většinou splácí bance a další velké investice je těžké rozhodnutí. Nicméně se o nich přemýšlí. V Butovicích například zvažují bruslařský areál.
