"Reakce byla, že je to skvělé, užitečné a že by se to hospodským mělo líbit," říká Kvasnička.
Kvasnička před lety přivedl k životu oblíbený ústecký klub Circus, kde dělal provozního. Pokud na té práci něco neměl rád, byly to inventury alkoholu.
"V hospodě se dělá inventura, když se předává směna. Musí se spočítat, kolik se toho vypilo a kolik se má rozdělit na spropitném," přibližuje Kvasnička.
Ve svém podniku dělal inventuru třikrát do týdne. Každá zabrala tři hodiny.
"Byla to hrozná otrava. Aby se zjistilo, kolik alkoholu v lahvi zbývá, nalije se do odměrného válce, změří a pak se lije zpátky. Když jde o drahý koňak a lahev je za týden třikrát prolitá, tak za měsíc už lidi pijou patok," popisuje.
Přístroj pozná, co je v lahvi a kolik v ní bylo naposledy
Kvasnička si udělal průzkum mezi hospodskými, jak dělají inventuru oni. Zjistil, že drtivá většina z nich stejně. Začal si proto lámat hlavu, jak celý proces zjednodušit, zefektivnit a hlavně zrychlit.
Využil přitom své zkušenosti z doby, kdy pracoval ve firmě dovážející systémy čárového kódu. Současně si uvědomil, že na vážení alkoholu už systém existuje. Rozhodl se proto oba přístupy spojit. Po třech letech vývoje byl decibar na světě.
Princip je na první pohled prostý. Přístroj má paměť s databází čárových kódů různých druhů alkoholu, takže stačí přiložit lahev a přístroj sám pozná, co v ní je. Pak už zbývá jen lahev položit na vršek přístroje ke zvážení.
"Jsou tam uložené hmotnostní koeficienty a podle nich se přepočítá váha na objem zbývajícího alkoholu. Zjistí se zůstatkový stav, ten se přenese do počítače. V něm je další program a ten si pamatuje, kolik byl zůstatek u předešlé inventury. Porovná je a zjistí, kolik se toho vypilo a za kolik," popisuje Kvasnička.
Přístroj už má investora i výrobce
Na počátku měl přitom jen nápad, ale nevěděl, jak ho uskutečnit. "Musel jsem se naučit spoustu věcí, o kterých jsem neměl ani páru," podotýká.
Musel pobrat základy z IT technologií, konstrukce a designu. Dohromady zapojil na dvacítku lidí z různých oborů, jejichž práci koordinoval. Při vývoji například sehráli důležitou roli lidé z ústecké fakulty umění a designu.
"Ten proces byl jedno velké dobrodružství. Důležité bylo, že jsem měl štěstí na lidi, kteří mi pomáhali. Začal jsem díky nim chápat logiku jednotlivých procesů, výrobní postupy a rozkrývání technologií, které jsou za tím," vypráví Kvasnička.
Do vývoje dal všechny úspory. Nyní už má za sebou silného investora a smluvenou firmu, která bude decibar sériově vyrábět.
"Když jsem s investorem jednal naposledy, řekl mi, že ještě nikdy neinvestoval do ničeho, co by mu nevydělalo spoustu peněz," věří Kvasnička v úspěch svého vynálezu.
