Před rokem a půl si výrobce zmrzliny Aleš Wagner koupil první auto, aby mohl svůj ručně vyráběný mražený krém, který do té doby prodával jen ve vlastní cukrárně, rozvážet i do jiných obchodů. Dnes má vozy tři a malou kuchyni za svou cukrárnou, kde zpočátku zmrzlinu vařil, musel vyměnit za podstatně větší samostatnou výrobnu. Svými výrobky dnes totiž zásobuje několik stovek obchodů v Praze i mimo ni. Namísto dvou zaměstnanců, kteří pro něj pracovali v době, kdy firma vznikla, dnes zaměstnává patnáct lidí.
"Po revoluci jsme si s otcem pronajali cukrárnu U Itala, kam se už za socialismu chodilo na dobrou zmrzlinu. Ta se tu vždycky nejen prodávala, ale i vyráběla podle původních italských receptur. Napadlo mě: proč ji nezkusit nabídnout i jinde, když lidem chutná. Navíc začala být v našem oboru velká konkurence, takže bylo třeba něco vymyslet," popisuje své začátky Aleš Wagner. Jak říká, měl velký strach, jestli uspějí. "Udělali jsme si malý průzkum trhu mezi deseti známými obchodníky. Další odběratelé pak už přicházeli sami," vypráví Wagner. Dnes v Praze zásobují na čtyři stovky malých prodejen. Nastartování výroby ve velkém vyžadovalo několik milionů korun. Pětadvacetiletý podnikatel říká, že ač neměl vlastní peníze, nikdy si nevzal úvěr od banky. "Situaci jsme řešili pomocí leasingu a tichého společníka - našeho kamaráda," uvádí Aleš Wagner. V bance to jednou zkusili, ale bylo patrné, že pro ni nejsou zajímavými klienty. "Dopředu s námi jednali, jako bychom nechtěli platit. Navíc jejich podmínky byly velmi tvrdé - vysoké úroky, velké záruky," dodává podnikatel. I rekonstrukci cukrárny, která bude firmu stát zhruba dva miliony korun, proto hodlá znovu řešit s pomocí tichého společníka. Začátek podnikání byl podle něj ve znamení byrokracie. "Postavit výrobnu zmrzliny nebylo jednoduché. Potřeboval jsem spoustu potvrzení, neustále chodily kontroly," vzpomíná podnikatel. "Úředníci jsou přísní, zaštiťují se stále Evropskou unií a jejími normami, ale někdy to na mě působilo tak, že sami nevědí, co mají chtít a co unie přinese," doplňuje podnikatel. Dnes, kdy už je provozovna postavená, řeší Aleš Wagner problémy s odběrateli. "S malými obchodníky potíže nejsou. To jsou dobří obchodní partneři. Horší je to někdy s velkými řetězci. Některé mají nevýhodné podmínky, chtějí poplatky za každý druh zboží, nehradí včas faktury a jejich lhůty splatnosti jsou velmi dlouhé. Ale neplatí to naštěstí o všech. Velmi spokojení jsme například se sítí prodejen Včela," uvádí podnikatel. V jednání je spolupráce s Billou, Kauflandem, Teskem a Albertem. Aleš Wagner dodává, že placení za zboží je dnes obecně velký problém. "Doba splatnosti nikoho nezajímá," stěžuje si podnikatel. Jeho firma však má zatím štěstí, protože všichni dlužníci své závazky nakonec vyrovnali. Do firmy odjíždí Aleš Wagner ráno v sedm hodin a vrací se v jedenáct. "Moje manželka je zatím velmi vstřícná," konstatuje podnikatel. I ona je nyní velmi vytížená, neboť se stará o tříměsíční dceru. "Firma znamená především tvrdou práci, starosti s lidmi, s obchodními partnery. Musí vás to chytnout, jinak podnikat nelze," říká Wagner.
"Po revoluci jsme si s otcem pronajali cukrárnu U Itala, kam se už za socialismu chodilo na dobrou zmrzlinu. Ta se tu vždycky nejen prodávala, ale i vyráběla podle původních italských receptur. Napadlo mě: proč ji nezkusit nabídnout i jinde, když lidem chutná. Navíc začala být v našem oboru velká konkurence, takže bylo třeba něco vymyslet," popisuje své začátky Aleš Wagner. Jak říká, měl velký strach, jestli uspějí. "Udělali jsme si malý průzkum trhu mezi deseti známými obchodníky. Další odběratelé pak už přicházeli sami," vypráví Wagner. Dnes v Praze zásobují na čtyři stovky malých prodejen. Nastartování výroby ve velkém vyžadovalo několik milionů korun. Pětadvacetiletý podnikatel říká, že ač neměl vlastní peníze, nikdy si nevzal úvěr od banky. "Situaci jsme řešili pomocí leasingu a tichého společníka - našeho kamaráda," uvádí Aleš Wagner. V bance to jednou zkusili, ale bylo patrné, že pro ni nejsou zajímavými klienty. "Dopředu s námi jednali, jako bychom nechtěli platit. Navíc jejich podmínky byly velmi tvrdé - vysoké úroky, velké záruky," dodává podnikatel. I rekonstrukci cukrárny, která bude firmu stát zhruba dva miliony korun, proto hodlá znovu řešit s pomocí tichého společníka. Začátek podnikání byl podle něj ve znamení byrokracie. "Postavit výrobnu zmrzliny nebylo jednoduché. Potřeboval jsem spoustu potvrzení, neustále chodily kontroly," vzpomíná podnikatel. "Úředníci jsou přísní, zaštiťují se stále Evropskou unií a jejími normami, ale někdy to na mě působilo tak, že sami nevědí, co mají chtít a co unie přinese," doplňuje podnikatel. Dnes, kdy už je provozovna postavená, řeší Aleš Wagner problémy s odběrateli. "S malými obchodníky potíže nejsou. To jsou dobří obchodní partneři. Horší je to někdy s velkými řetězci. Některé mají nevýhodné podmínky, chtějí poplatky za každý druh zboží, nehradí včas faktury a jejich lhůty splatnosti jsou velmi dlouhé. Ale neplatí to naštěstí o všech. Velmi spokojení jsme například se sítí prodejen Včela," uvádí podnikatel. V jednání je spolupráce s Billou, Kauflandem, Teskem a Albertem. Aleš Wagner dodává, že placení za zboží je dnes obecně velký problém. "Doba splatnosti nikoho nezajímá," stěžuje si podnikatel. Jeho firma však má zatím štěstí, protože všichni dlužníci své závazky nakonec vyrovnali. Do firmy odjíždí Aleš Wagner ráno v sedm hodin a vrací se v jedenáct. "Moje manželka je zatím velmi vstřícná," konstatuje podnikatel. I ona je nyní velmi vytížená, neboť se stará o tříměsíční dceru. "Firma znamená především tvrdou práci, starosti s lidmi, s obchodními partnery. Musí vás to chytnout, jinak podnikat nelze," říká Wagner.
