"Okopávám plevel z chodníků. Přišel jsem kvůli penězům, abych o ně nepřišel. Odpracuju 30 hodin a dostanu zhruba o patnáct set víc," vysvětluje Bohumil Horváth důvody toho, proč začal pracovat pro havířovskou radnici.
Horváthův šéf – mistr pro veřejně prospěšné práce Jiří Pavlica – si práci takovýchto lidí pochvaluje. "Město bude čisté," těší se.
Čistší ulice si slibuje například také Sokolov či Most. Většina regionů však o takové brigádníky nestojí. "Víme zatím zhruba o devadesáti obcích, které projevily o veřejnou službu zájem," říká Petr Beck z ministerstva práce a sociálních věcí.
To je z celkového počtu 6 248 obcí naprosté minimum. Proč města tyto lidi nechtějí?
Bojí se lajdáků
Většině z nich se zaměstnávat pobírače dávek jednoduše nechce. "Dávat pozor na lidi, kteří stejně pracovat nechtějí a budou se snažit hodit se co nejdříve marod, je strašné. Navíc budeme muset hlídat, aby něco neukradli. Proč bychom do toho měli jít, když nemusíme?" shrnul svůj názor pracovník jedné městské části v Praze, který chtěl zůstat v anonymitě.
Oficiálně však obce argumentují tím, že se jim to nevyplatí. Lidem totiž musí ze svého zaplatit pracovní pomůcky, vyškolit je, uhradit jim pojištění (stát na něj přislíbil dotaci, pozn. red.) a zaplatit člověka, který jim přidělí práci a zkontroluje ji.
To podle propočtů odborníků přijde ročně minimálně na 300 000 tisíc korun na obec, z čehož vyplývá, že to bude nevýhodné hlavně pro malé vesnice s nízkým rozpočtem.
"Naši starostové to zatím vnímají jako administrativní zátěž a mají pocit, že se na ně stát snaží přenést povinnost postarat se o nezaměstnané," souhlasí Lubomír Žmolík, předseda Sdružení měst a obcí Jesenicka, pod které v 19 obcích a pěti městech spadá zhruba 45 tisíc obyvatel.
I mezi malými obcemi však existují takové, kterým shodná kalkulace vychází odlišně. "Za úklid platíme asi 80 tisíc korun měsíčně, takže kdybychom těmto lidem dali práci, mohlo by se nám to i tak vyplatit," domnívá se Jiřina Jirková, místostarostka severočeské obce Modlany, jež má 940 obyvatel.
Řada zastupitelstev si také spočítala, že je pro ně mnohem výhodnější najmout lidi do podobného programu – veřejně prospěšných prací. Tito pracovníci za minimální mzdu hrazenou z evropských fondů pracují na plný úvazek.
"Těmto lidem dáváme přednost, protože pracují nepřetržitě a lépe si tak na práci zvyknou. Veřejnou službu několika desítkám lidí nabídneme, aby nepřišli o dávky, ale bereme to jako akt dobré vůle," říká mluvčí města Karviná Šárka Swiderová.
Je to charita, shodují se obce
A právě "dobrá vůle" je asi nejjednodušší dělítko, které od sebe nakonec odlišuje obce, jež se do zaměstnávání lidí na dávkách pouštějí a které ne.
"Máme tezi, že kdo chce opravdu pracovat, tomu práci dáme. Náklady nás nezajímají," říká mluvčí Prahy 6 Martin Šalek. Z hlavního města se do projektu chce ze stejných důvodů zapojit také Praha 14.
Také Havířov, který bere práci pobíračů dávek jako přínos, však motivuje spíše starost o to, co si počnou ti, kteří místo nenajdou. Město nyní dává práci 40 lidem, v červenci zvýší jejich počet na 240, což je maximální počet míst, které je schopno vytvořit. Zájemců by však mohlo být až 600.
"Chceme zajistit sociální smír, protože 1 500 korun, o které tito lidé přijdou, je pro ně hodně peněz. Práci ale pro všechny bohužel nemáme, takže čekáme pohromu a strašný křik," obává se Pavlica.
