Alois Rašín se narodil v 18. října 1867 v Nechanicích ve východních Čechách. Nejprve se pustil do studia práv, pak v Praze působil jako advokát. Už za studií si ale komplikoval život svou politickou aktivitou.
Jako člen radikální české studentské a dělnické mládeže Omladina byl v roce 1894 odsouzen a až do příštího roku zůstal za mřížemi.
Ekonomie ve vězení
Během první světové války se dostal do vězení znovu. Jako člen protirakouské odbojové organizace Maffie si dokonce vyslechl rozsudek smrti. Byl ale amnestován a v roce 1917 propuštěn. Ještě v cele stačil sepsat učebnici národního hospodářství.
Po vzniku Československa nemohl chybět ve vládě a stal se prvním ministrem financí. Jeho úkol nebyl jednoduchý - měl stabilizovat ekonomiku rozvrácenou válkou. Rašín se ale úkolu zhostil tak jak mu bylo vlastní - radikálně a nekompromisně.
Reforma, kde asistovalo vojsko
Jeho až diktátorské manýry, se kterými přistoupil k měnové reformě, mu někteří nikdy neodpustili. Smyslem jeho reformy bylo odpoutat měnu nově vzniklého státu od rakousko-uherské a zabránit tak inflaci, která nakonec skutečně zachvátila všechny okolní země.
"Po první světové válce bylo Československo ostrůvkem deflace v moři hyperinflací," říká v jedné ze svých prací Petr Mach z Centra pro ekonomiku a politiku.
Reformu parlament schválil 25. února 1919. Téže noci armáda obsadila hranice a nepropustně je uzavřela. Právě narozená republika se na několik dnů ocitla v naprosté izolaci.
Kolky a nucené půjčky
Začalo horečné kolkování. Během dvou týdnů dostaly kolek všechny bankovky vydané Rakousko-uherskou bankou v hodnotě 10, 20, 50, 100 a 1 000 korun. Dvoustovky a bankovky v hodnotě 25 korun z oběhu zmizely.
Každému, kdo peníze předložil, úředníci polovinu okolkovali. Druhou stát stáhl a namísto peněz si Čechoslováci odnesli státní dluhopisy. Nucená státní půjčka byla nevypověditelná a nepřevoditelná na třetí osobu.
I když Rašínovy původní plány počítaly se stažením až osmdesáti procent oběživa, podařilo nakonec snížit nabídku peněz jen asi o čtvrtinu. Přesto se ale prvnímu ministrovi podařilo, co si předsevzal. Obyvatelé první republiky tak v období, kdy v okolních zemích ceny rostly před očima, poznali deflaci.
Daň za stabilitu
Ne každému se ale Rašínovy metody líbily. Mezi lety 1921 a 1924 klesaly spotřebitelské ceny v průměru o 15 procent ročně.
"V deflačním roce 1922 celkově klesly ceny o 42 %, mzdy o 32 % a platy státních zaměstnanců o 12 %. Reálný vzestup příjmů byl ovšem doprovázen růstem nezaměstnanosti. Počet nezaměstnaných se zvýšil během roku z 64 tisíc na 293 tisíc," uvádí v jedné ze svých studií profesor Vysoké školy ekonomické Robert Holman.
To bylo na tehdejší dobu příliš. Neexistoval totiž sociální systém jako dnes. Recesi navíc doprovázely krachy podniků a bank, dodal Holman.
Proto se vedle těch, kteří Rašína uctívali, brzy objevila druhá skupina, která ho považovala za muže, který ožebračil široké vrstvy.
Jedním z nich byl i Šoupal. Pátý lednový den roku 1923 vzal svou pistoli Walter ráže 6,35 a krátce před devátou Rašína postřelil, když nastupoval před domem do služebního vozu. Zhruba po měsíci, 18. února 1923, Rašín svůj boj o život v podolské nemocnici prohrál.
