Úřady práce dostaly na letošní rok téměř dvojnásobek peněz pro podporu nezaměstnaných, kteří chtějí podnikat. Nemusí tedy odmítat prosebníky jako loni. Někde si dokonce stýskají: rozdávali bychom, není komu. Proč se lidé do podnikání nehrnou jako dřív? Část asi cítí, že umějí být jen zaměstnanci, živnostníky nikdy. Další možná nemají zájem vstoupit do světa, který má z minulých let nálepku podvodů a lží. Možná se bojí, že jsou v něm místa už rozdělená a oni by se neuživili. Nebo jen nechtějí vyměnit pohodlnou podporu pro nezaměstnané, která je stejně vysoká, jako by zřejmě byl zpočátku zisk z jejich živnosti. Majitel vesnického domku tak nezačne prodávat potraviny v nevyužitém výměnku. Neušetří svým zákazníkům cestu pro zapomenuté droždí do vzdáleného hypermarketu a nebude mít tržby. Žena v domácnosti nebude žehlit prádlo zaměstnaným dámám, oželí pár tisíc korun měsíčně od zákaznic, které by ji, jestliže budou spokojeny, doporučily dalším svým známým ochotným dobře zaplatit. Propuštěný účetní si nekoupí počítač a nenabídne službu malým podnikatelům, kteří se mu štědře odmění. Možná by se ani z jednoho boháč díky živnosti nikdy nestal. Všichni by však s největší pravděpodobností získali, co penězi zcela vyjádřit nejde: důvěru v to, že se dokážou sami uživit a že do fronty na podporu se už nikdy nevrátí.
26. září 2000
