Řečtí politici tvrdili, že schodek v roce 2009 nešel nad 13,6 procenta HDP, a zřejmě čekali, že statistici jejich slova potvrdí. Tak to ostatně dlouhé roky chodilo a nechybělo mnoho, aby se ustálilo slovní spojení „prolhaný jako řecká statistika“.
Jenže Georgiou, který dvacet let pracoval pro Mezinárodní měnový fond, na tuto hru nepřistoupil a do Bruselu v listopadu 2010 hlásil schodek 15,4 procenta HDP. Od tohoto údaje se pak odvíjela další diskuse o pomoci hluboce zadlužené zemi, která by jinak skončila v neřízeném bankrotu.
Řada řeckých politiků i obyčejných Řeků věří, že kdyby Georgiou poslal do zbytku Evropy vzkaz, že rozpočtové manko není zase tak děsivé, nežádali by věřitelé tak tvrdé reformy.
Škrty jdou rychle, reformy váznou
Řekové dostali v květnu 2010 první půjčku 110 miliard eur výměnou za to, že provedou úsporná opatření a zreformují zkostnatělá odvětví své ekonomiky. Jenže už o rok později se ukázalo, že jejich naplňování vázne a že bude nutná další pomoc. A další rok znovu, pak v roce 2014 a vše vyvrcholilo v roce 2015, kdy už se Řekové připravovali na to, že opustí eurozónu a začnou znovu platit drachmou.
Řecko se vrátilo na dluhopisové trhy. Na pět let upsalo tři miliardy eur |
Škrty a zvyšování daní, které nemají v poválečné Evropě obdoby, spolu se zaváděním reforem a politickou nejistotou však zhoršovaly výkon ekonomiky a země se od roku 2006 nedočkala tří po sobě jdoucích čtvrtletí ekonomického růstu. HDP země se v porovnání s rokem 2007 smrskl o 25 procent.
„Příjem průměrné domácnosti se propadl minimálně o 40 procent, riziko chudoby se vyšplhalo na 35,6 procenta, penze prošly obrovskými škrty a celá ekonomika čelí přílišnému zdanění,“ vypočítal pro agenturu Bloomberg dopady reforem Gerassimos Moschonas z Pantheon University v Aténách.
Zatímco seškrtání důchodů nebo nejrůznějších příspěvků pro zaměstnance lze provést vcelku rychle, boj s daňovými úniky, privatizace, zavádění liberálnějšího zákoníku práce nebo soudní reforma zůstaly často jen na půli cesty - pokud se na ni vůbec vydaly.
Řecko přichází ročně na daních až o 16 miliard eur
Pro představu - řecká vláda se pod tlakem zvenčí odhodlala k zákonům, které zakazovaly nedělní prodej ve větších prodejnách. Opratě však může uvolňovat jen velmi pomalu, protože proti tomuto kroku se už čtyři roky bouří z jedné strany odboráři a z druhé majitelé malých večerek, kteří se bojí, že přijdou o živobytí.
Pokud se vede taková válka o nedělní prodej, je nasnadě, že například zefektivnění výběru daní ani při sebevětším tlaku věřitelů nepůjde podle itineráře. Údaje výzkumného institutu Dianeosis naznačují, že se v Řecku každý rok „odkláněním“ daní ztratí šest až devět procent HDP, tedy 11 až 16 miliard eur, což není při příjmech rozpočtu ve výši 50 miliard eur málo.
„Daňové úniky jsou stále velmi rozšířené,“ píše ve své zprávě o stavu Řecka Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a doplňuje, že je třeba dalšího pokroku v boji proti nim. Avšak když už se finančním úřadům podaří někoho s „kreativním účetnictvím“ obvinit, zadrhne se podle agentury Bloomberg případ u soudu - spolu s dalšími 165 tisíci podobných.
Nedostatečného pokroku si všímá i Mezinárodní měnový fond, který ve své červencové zprávě uvedl, že zásadní reformy nepokračují tak rychle, aby země mohla fungovat jako stabilní člen eurozóny. A doplňuje, že odpor k reformám také pramení z toho, jak negativně řecká veřejnost úsporná opatření vnímá.
Příklad bývalého řeckého šéfstatistika, který se snažil dělat svou práci podle zavedených pravidel a dočkal se za to popotahování u soudů, naznačuje, že Řecko čeká hodně práce nejen na reformách, ale především na odbourání národního mýtu o zlých věřitelích a jejich přisluhovačích, kteří uvrhli Řecko do chudoby.
