Ministr financí Eduard Janota, pod jehož ministerstvem Poradní expertní sbor pro důchodovou reformu vznikl, září spokojeností – návrh důchodové reformy je na světě. "Jsem rád, že jsem mohl přispět alespoň tím, že jsem šéfovi komise Vladimíru Bezděkovi nemluvil do složení týmu," hodnotí svůj přínos ministr.
Co říkáte na návrh důchodové reformy Bezděkovy komise?
Souhlasím s ním. Jen musím poznamenat k návrhu pokrýt výpadek příjmu na sociálním pojištění sjednocením DPH na 19 procent, že se to nesmí vytrhávat z kontextu. Je to politicky a makroekonomicky komplikovaný krok.
Co tím myslíte?
Teoreticky to jde, ale upozorňuji, že i Slováci to dělali ve třech krocích. Mimo jiné by se to promítlo do zvýšení inflace okolo dvou procent. To nevylučuje, že by se přijala jiná opatření.
Kolik by tedy důchodová reforma podle vašich výpočtů stála?
Vypadne 50 miliard ročně z příjmů rozpočtu (na příjmu ze sociálního pojištění a na snížení stropů, pozn. red.).
To bude znamenat ještě větší šetření v rozpočtu, než se čekalo. Jen na příští rok plánujete škrtnout v rozpočtu 60 miliard korun, abyste snížili deficit směrem k maastrichtskému kritériu tři procenta HDP.
Aktuálně jsou tlaky, zejména z Německa, aby byly přijímány přísnější limity veřejných rozpočtů, nulový deficit. Protože není důvod mít tři procenta, zejména pro země, které se potýkají s obrovským dluhem. Jejich problémy by jen rostly. Hlasme se i my k disciplíně, která směřuje k nule, ale nechť je nám zohledněno, že provádíme důchodovou reformu. V tomto ohledu by se nám mělo tolerovat 1,5 až 1,8 procenta deficitu. Nebudeme sami, země typu Polsko, ČR, Pobaltí jsou dohodnuty, že bychom takhle chtěli postupovat. Je to iniciativa polského ministra financí a já ji podporuji.
Nemůže být taková výjimka naopak brzdou pro šetření?
Musíme si nechat zadní vrátka na to, abychom byli motivováni to dělat. Protože kdybychom uvažovali krátkozrace a neudělali reformu, splníme deficit a problém před sebou budeme sunout dál. Snaha snižovat deficit, mít finanční disciplínu se nemůže dostat do konfliktu s tím, abychom nedělali strukturální reformy.
Součástí návrhu je snížení sazby odvodů na důchodové pojištění z 28 na 23 procent. Není to velký skok?
Sazba může být nakonec jiná. Dnes máme poměrně nízké daně, jejich poměr bez pojistného je 21 procent HDP a možná už pod. Na druhé straně máme poměrně vysoké pojistné – i když ne tak jako v severských zemích. Je tu určitý trend zlepšit podmínky na trhu práce, zlevnit pracovní sílu, zefektivnit tyto věci a řešit to poklesem pojistného. A část vykombinovat zvýšením zmíněné daňovém kvóty, tedy zvýšením nižší sazby DPH.
Jak by se o snížení odvodů měli podělit zaměstnavatel a zaměstnanec?
To nedokážu v tuto chvíli říci, nechám to na debatě.
Je něco, s čím v Bezděkově návrhu nesouhlasíte?
Bude zřejmě diskuse o tom, jestli vedle povinného odvodu do fondu bych si neměl přidat i něco ze svého. Ten prvek další povinnosti se mi líbil.
Myslíte, že reforma měla přijít už dřív?
Měla přijít, když jsme na tom byli dobře, mezi čtyřmi a šesti procenty ekonomického růstu. Minimálně čtyři až pět let jsme zaspali. S výjimkou parametrických změn (posun hranice odchodu do důchodu na 65 let od roku 2030 a prodloužení odpracované doby na 35 let, pozn. red.) jsme nic neudělali. Ve všech transformujících se ekonomikách už s tím začali, jsme poslední.
