"Tohle bych ještě toleroval, obchodní inspekce ale asi ne," komentuje Aleš Dočkal. Jídlo máme na stole naopak rychle, dokonce s přáním dobré chuti, a i ve slušné kvalitě. "Až na houskové knedlíky je guláš naprosto v pořádku," chválí šéfkuchař Jiří Král. To nejhorší nás však teprve čeká. V nestřeženém okamžiku zjišťujeme, že obsluhující personál vymetá nevábnou štětkou nedopalky z popelníků nám přímo za zády. "Návštěva záchodů jen potvrzuje, že si tu s hygienou hlavu nelámou. Vzhledem k tomu, že jsme v turistickém centru, tak je to dost hrůza," shrnuje Aleš Dočkal.
Luxus na druhou Jak se posuzovalo Hodnocení proběhlo v polovině října v pěti náhodně vybraných restauracích. Do výběru byla zahrnuta jedna obyčejná restaurace v centru Prahy, jedna luxusnější tamtéž, jedna provozovna na okraji hlavního města, motorest u dálnice a venkovská restaurace. Posuzovanými kritérii byly dostatečná hygiena, profesionalita personálu a přístup k zákazníkům, kvalita jídelního lístku, kvalita jídel, servis nápojů, syrového pokrmu, správnost cen a jejich účtování, regulace kouře.
Pro srovnání jdeme do blízké restaurace vyšší střední třídy, což znamená, že se běžná útrata za čtyři osoby pohybuje kolem patnácti set korun. Uvítá nás zdvořilý a bezchybně úslužný číšník. Přesně podle společenských pravidel rozdává jídelní lístky (které mimochodem ani tady nemají překlady naprosto správné) a servíruje nápoje i objednané jídlo. Personálu ani toaletám se skutečně nedá nic vytknout. Přesto i tady se najde několik vad na kráse - pečivo je evidentně včerejší, carpaccio absolutně bez chuti, losos rozhodně není čerstvý a denní menu je napsáno křídou na černé tabuli, která se do tohoto prostředí vůbec nehodí. "V té předchozí restauraci byla horší hygiena, ale dobrý kuchař. Tady je to naopak," dodává Jiří Král.
Papoušek mezi hosty
Překvapení nás čeká přibližně třicet kilometrů za Prahou, na hlavním dálničním tahu. Vcházíme do motorestu, který se na první pohled snaží vzbudit dojem honosného podniku. "Interiér je ale splácaný dohromady, nemá žádného ducha," komentuje Aleš Dočkal.
Jídelna plná lidí je prosycena kouřem a navíc se v ní volně prohání obrovský šedý papoušek. Co chvíli mu číšník načechrá holýma rukama peří. Stejnýma rukama, jimiž poté hostům otráveně servíruje objednané jídlo. Než se stihneme usadit k malému stolku uprostřed rušné místnosti, je tu číšnice: "Tak vážení, můžu zatím aspoň pití, nebo už máte objednáno?" Drsnější tón se jen zřídka slyší. "Ta by nám snad i vynadala," podivuje se nad chováním personálu Jiří Král. Snažíme se přimět obsluhu, abychom si mohli sednout k většímu stolu do vedlejší místnosti, která je zcela prázdná (a rezervovaná). "Zeptejte se vrchního," máchne číšnice nedbale rukou směrem k "Rambovi" v zeleném triku, který se právě opírá o barový pult. Zmíněný vrchní jen pozdvihne obočí, aniž změní odpočinkový postoj, a ukáže nám na právě uvolněný stůl v rohu místnosti. Stěhujeme si všechno sami. Ještě že máme s sebou odborníky, kteří jsou zvyklí přenášet několik kusů nádobí najednou.
Korunu této předražené, nepříjemné restauraci nasazuje ušmudlaný chlapík u vzorně vyčištěných záchodů. Neomaleně mi přikáže zaplatit dvě koruny. Bez ohledu na to, že jsem hostem restaurace, kde jsem právě zaplatila dvaatřicet korun za čtyři deci piva, stovku za obyčejný salát a padesát korun za "letitý" zákusek. Posuzovali Jiří Král - člen představenstva Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, šéfkuchař Francouzské a Plzeňské restaurace v Obecním domě v Praze
Číšníci s lidskou tváří
Božena Fialková - odborná asistentka Vysoké školy hotelové v Praze 8
Aleš Dočkal - člen rady Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu HOREKA, manažer Pivovarského domu v Praze
Další zastávkou je téměř venkovská hospoda na okraji okresního města. Vítá nás známý odér, který takováto čtyřková zařízení provází. Ale také nejpříjemnější a nejsympatičtější personál, jaký jsme za celou cestu potkali. Upravený číšník se omlouvá, že už nevaří, že mají hotová jídla jen do třinácti hodin. Přesně podle vyhlášky. A pak že se nápady úředníků nedodržují.
Ušmudlaný ubrus, ne právě čistý popelník i poněkud unavené záchody přesně odpovídají typu restaurace. To však ještě netušíme, že se tu jinak setkáme s absolutní profesionalitou. Bez čekání se dozvídáme, co můžeme dostat k jídlu. Pivo je okamžitě na stole, a dokonce nad míru! Když se jednomu z místních štamgastů nezdá panák whisky dost velký, číšník neváhá nápoj přeměřit. "Takovéhle hospody by neměly vymizet," potvrzuje příjemný pocit z návštěvy Božena Fialková.
Zpátky do Prahy
Poslední zastávkou je hostinec na pražském předměstí. Už při vstupu si nás číšnice ostře změří na první pohled totiž nezapadáme mezi místní stálou klientelu. Usedáme u jediného prázdného stolu v totálně zakouřené místnosti. Během chvilky je u nás velmi výrazně žvýkající mladá slečna v džínách, která se ani neobtěžuje utřít pokapaný stůl či vyčistit popelník. "Tohle je typ restaurace, kde se popelník s jedním nedopalkem považuje za čistý," uzavírá cestu Božena Fialková.
Užitečné informace naleznete také na:
www.test.idnes.cz - seriál rad, jak se bránit nepoctivým hospodským a nenechat se v restauraci napálit
www.coi.cz - oficiální stránky České obchodní inspekce
www.czpi.cz - oficiální stránky České zemědělské a potravinářské inspekce
www.spotrebitele.cz - stránky Sdružení obrany spotřebitelů ČR, informace o pravidlech v restauracích v sekci Kartotéka spotřebitelských témat
www.cestovni-ruch.cz - gastroporadna a zajímavé odkazy v sekci pohostinství
www.restaurace.cz - seznam restaurací s možností vyhledávání
www.restauraceonline.cz - databáze restaurací včetně obrazového archivu a možnosti hodnocení
