Restauratérům zůstaly v ruce jen dvě karty – výdejní okénka a rozvoz. Ale lidí moc nechodí a rozvoz je podobně ziskový jako obědová meníčka. Málo nebo vůbec.
Několik oborových organizací proto vyzvalo rozvozové firmy, aby do konce zákazu provozu restauracím snížily poplatky, které si účtují k ceně jídel. Ty dosahují se započtením dopravy kolem třiceti až čtyřiceti procent, ale někdy i víc.
Autoři výzvy – Svaz obchodu a cestovního ruchu, Asociace malých a středních podniků a Asociace hotelů a restaurací – podobný vzkaz vyslali také stravenkovým firmám. Žádají, aby jim do června 2021 snížily poplatky, které v praxi dosahují 6 až 7 procent z nominální hodnoty stravenky, a pomohly tak zachránit restaurační byznys před kolapsem.
Solidární gesto by rozvozové firmy, jako je Dáme jídlo, Wolt, ale i Rohlík.cz a Košík.cz měly podle gastronomů udělat, protože zatímco restaurace bojují o každého hosta, tak rozvozový byznys naopak silně roste.
Marže v desítkách procent
Oslovení hospodští připouštějí, že rozvozové firmy v době pandemie poplatky nenavýšily. V praxi si účtují poplatek za dopravu v řádu až několika stovek korun podle vzdálenosti (hradí zákazník) a obchodní provizi, která je v případě dominantních hráčů nastavena až na 30 procent z ceny jídel. Restauratéři nemají vlastní kalkulace pokrmů pro rozvoz a sahají si tak do svých marží.
Třeba z faktury společnosti Wolt, kterou má redakce k dispozici, vyplývá, že cena několika jídel s dopravou vyšla na 2300 korun s DPH, ale 993 korun si naúčtovala rozvozová společnost. To po odečtení dopravy, kterou platí zákazník a také DPH, vychází čistá provize pro obchodníka 30 procent.
„Přestává se nám to rentovat. My zlevňujeme, abychom něco prodali, ale rozvozové firmy své marže drží. Z denních menu si účtují 25 procent, z a la carte 30 procent,“ postěžoval si zlínský podnikatel Zdeněk Babulík, který provozuje restaurace Myslivna a Legenda. Rozvozu využívá jen proto, aby nemusel vyhazovat jídlo v době, kdy se zrovna neprodává. Momentálně je to každé druhé jídlo. „Když někdo navíc platí stravenkami, je to katastrofa, jsme v mínusu,“ dodal.
Ředitel společnosti Wolt Jan Foret v reakci na článek uvádí, že provize, kterou účtuje restauratérům, se neliší od konkurenčních 30 procent. „Marže rozvozových společností slouží k pokrytí nákladů na logistiku a v některých případech ani tak nejsou ziskové. Je nutné si uvědomit, že za tím stojí reálný náklad, který by restaurace musela sama vynaložit, aby si rozvážela svépomocí,“ sdělil.
Prodávat s provizemi v nastavené výši ekonomicky příliš nedává smysl také podle dalších oslovených restauratérů. „Když uvážíte průměrnou ziskovost gastronomie 10 procent, tak jsme v totální pasti. Navíc my musíme hradit i náklad na obal jako je krabička, taška apod.,“ říká Luboš Kastner, spolumajitel skupiny Hospodska, která má pět restaurací v Plzni a jednu v Praze.
Rozvozové firmy se hájí tím, že mají také své náklady, které zahrnují marketing, dopravu nebo mzdy. Účtují si i za to, že gastronomickým podnikům najdou zákazníka, který by k nim jinak nepřišel.
Největší firma na trhu Dáme jídlo svým zákazníkům bez vlastní rozvozové flotily účtuje marži 30 procent. „Slouží k tomu, abychom našim restauračním partnerům dokázali zprostředkovat nové zákazníky a pokud restaurace využívá našeho rozvozu, tak především k pokrytí nákladů na rozvoz naším kurýrem,“ říká ředitel Filip Fingl. Dodává, že díky komunikaci s hosty šetří restauratérům i čas a náklady na personál.
Viditelným marketingovým počinem firmy byla televizní kampaň z jara, kdy prudce narůstal počet lidí, kteří si zboží objednávají domů. Teď se podle šéfa Dáme jídlo ukazuje, že ve druhé vlně nemají lidé na home office tolik času vařit. Silné jsou zejména obědové špičky v pracovních dnech.
Rozvoz na platy nestačí
Restauratéři se obvykle rozvozu spíš vyhýbají a zkoušejí oslovovat hosty sami, třeba skrze sociální sítě, ale to v dnešní době nestačí. Některé koncepty se navíc k rozvozu nehodí. Ideální na doručování je například pizza, sushi nebo burgery.
„Naše jídla se na rozvoz nehodí, ale využíváme ho v jedné naší restauraci. Přicházíme tím v podstatě o veškerou marži,“ líčí Ondřej Rákosník, spolumajitel sítě italských restaurantů La Collezione, kam patří desítka podniků včetně Aromi nebo La Finestra In Cucina.
Rozvoz proto zajišťuje vlastní cestou, ale teď raději zavřel a poslal lidi na brigádu, protože samotný rozvoz nedává ekonomický smysl. Vůči rozvozovým firmám je ale smířlivější než kolegové z branže: „Jsem zastáncem volného trhu, nechci soudit, zda je to levné nebo drahé. Také nedělají jednoduchý byznys a řada firem už zkrachovala.“
Ředitel Wolt podotkl, že ve výzvě restauratérů chybí apel na snížení daně u jídel s sebou. „I to je jeden z bodů, na kterých aktuálně pracujeme. Dřívější snížení daně z přidané hodnoty na 10 procent v tomto okamžiku nemá pro restaurace žádnou váhu, jelikož s takovou sazbou nemohou nic prodávat a vidíme tam prostor pro zásah Vlády a podporu státního sektoru.“
