Když jde Martin Břečka na oběd, paradoxně právě v té chvíli pracuje. A aby svou práci dělal dobře, často pojídá těstoviny se sýrem nebo se smetanou. Je totiž inspektorem Státní zemědělské a potravinářské inspekce. A zrovna tento pokrm hospodští často šidí. Uvařit jídlo stojí méně a host rostlinný tuk místo živočišného nemusí poznat.
„Vybíráme si pokrmy, kde očekáváme, že by mohlo dojít k záměně. Spotřebitel je tak uveden v omyl. Pokuty začínají řádově v desítkách tisíc korun,“ říká zaměstnanec pražského inspektorátu.
INFOGRAFIKA: Jak se falšuje jídlo v restauracích
Na stránkách inspekce „potravinynapranyri.cz“ nyní visí 16 uzavřených případů, kdy restauratér podvedl zákazníka a prodal mu něco jiného, než avizoval. Pět z toho jsou prodejny kebabu, údajně hovězího, který byl nastaven krůtím masem. Dalším častým prohřeškem je nahrazovat smažený sýr takzvaným analogem s přídavkem rostlinného tuku. Raritou je pak nealkoholický punč, který namísto půl procenta alkoholu obsahoval procenta tři. I za to padla pokuta.
Podstrkování jídla z jiných surovin, než si host objednal, není žádná novinka. Inspekce k tomu dokonce vydala brožuru, kde spočítala, kolik se dá na falšovaném meníčku uspořit v porovnání s tím z poctivých surovin. Může jít přitom až o polovinu ceny.
„Falšování je vše, o čem spotřebitel nemá informaci,“ říká Tomáš Čapek, jednatel společnosti Uniconsulting a expert na potravinové právo Asociace hotelů a restaurací ČR. Netýká se to pouze zdraví nebezpečných či závadných potravin.
Sýr s vyšší tučností je drahý, stejně jako kuřecí nebo vepřové maso. „Jakmile tam přidáte nějaké procento rostlinného tuku, už to není sýr, ale analog. Má lepší vlastnosti tím, že neteče a je levnější,“ vysvětluje Čapek, proč se hospodským vyplatí prodávat náhražku oblíbeného „smažáku“.
Restauratérům vycházejí vstříc i výrobci, kteří náhražky ve velkoobchodech nabízejí. „Hospodský po nich sáhne, protože jsou levnější,“ potvrzuje Pavel Bortník, externí šéfkuchař a majitel společnosti Color food, která dělá rauty na zakázku. Kromě zmíněného analogu je oblíbený také velkoobchodní „sýr na pizzu“, který se používá namísto mozzarelly a obsahuje výrazně méně tuku než originál. Bílou hmotu doplňuje bílkovina.
Dohoda kontrolora nezajímá
Jak ale nazvat pokrm z náhražkové ingredience, aby nešlo o klamání? „Název náhražky bývá na výrobku – stačí řídit se tím, co je na etiketách,“ tvrdí Čapek. „Smažený analog“ se ale na lístku příliš dobře nevyjímá a ani „pizza s napodobeninou mozzarelly“ k objednání neláká.
Kontroloři při prohlídce chtějí vidět originální obaly, etikety. „Často nám kuchaři sami ukážou alternativy, za kterých vaří. O tom, že jde o klamání, v některých případech nemají povědomí, ale za používání deklarovaných potravin ručí provozovatel stravovacího zařízení,“ uvádí Břečka.
Často existuje tichá dohoda mezi restauratérem a zákazníkem. Host například ví, že servírovaných 200 gramů tataráku za 160 korun prostě nemůže být ze svíčkové, ale na levném pokrmu si přesto pochutná. Jenže inspektoři jsou na to hákliví a přešlap neodpouštějí. Neprojde světově znějící „Wienerschnitzel“, který by měl být telecí, ale je z vepřového, podezřele laciný „džus“, který obsahuje méně než 100 procent ovoce, ani „vývar“ z kostky.
Zfalšovaný brownie
Někde bývá obtížné rozlišit neznalost restauratérů od snahy hosta okrást, jinde to bije do očí. Inspektoři při kontrole zažili, že podnik prodával pivo Gambrinus jako Plzeňský Prazdroj. Nesmějí prozradit kde, pokud není správní řízení o pokutě uzavřeno, nicméně podle informací MF DNES z jiného zdroje se tak děje především na Staroměstském náměstí v Praze.
U lepších restaurací se lidé z branže se šizením potkávají výjimečně. „Tam nejde nahrazovat svíčkovou, zákazník jde za zážitkem, počítá s tím, že to bude něco stát,“ soudí Jiří Král, šéfkuchař Aureole a viceprezident za gastronomii Asociace hotelů a restaurací ČR. Podle něj ale může docházet k šizení u ryb.
„Ryba na udici je třikrát dražší než ryba ze sádek. Když před patnácti lety přišel do Evropy uměle chovaný pangas, nahrazovaly tím luxusní restaurace i drahé ryby,“ říká Král.
Kde by možná podvod zákazník nečekal, jsou dezerty. Restaurace inzerují „čokoládový brownie“, který je ve skutečnosti z kakaa a z prášku, podobně z prášku bývá i mousse – pěna z belgické čokolády. „Správně by se měla svařit smetana s máslem a k tomu rozpuštěná čokoláda, nechat den odstát a pak vyšlehat,“ říká Bortník.
Podrobněji se na klamání zákazníka v restauracích a jídelnách začali kontroloři zaměřovat v roce 2015, kdy Státní zemědělská a potravinářská inspekce dostala ze zákona kompetenci kontrolovat i provozovny společného stravování. Do té doby to měla na starosti jen hygienická služba a ta spíše řešila bezpečnost potravin. Dalším orgánem, který může falšování řešit, je Státní veterinární správa, která se ale zaměřuje jen na suroviny živočišného původu.
