Bodem zlomu podle statistik ministerstva dopravy byly pro české společnosti roky 2015 a 2016. Tehdy se proud zboží přepravovaného na korbách v tuzemsku registrovaných kamionů z roku na rok ztenčil téměř o čtvrtinu.
„Sešlo se několik věcí. U nás kulminoval nedostatek pracovních sil a ztráceli jsme řidiče, kteří přecházeli na kratší vnitrostátní přepravy,“ uvedl generální tajemník Sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia Vojtěch Hromíř. Stále menší ochotu českých šoférů jezdit náročnější dálkové přepravy ještě posílily snahy západoevropských zemí chránit vlastní trhy prostřednictvím povinné minimální mzdy.
Přestože Evropská komise stále nerozhodla, zda je takový postup v souladu s principem otevřeného pracovního trhu, v trojici západoevropských zemí dostávají šoféři z východu včetně Čechů pokuty za to, že nemohou doložit stejný plat jako místní řidiči. Zatímco Německo, které s vyžadováním tamní minimální mzdy začalo, drží pokuty stále na úrovni výchovných sankcí, Francie a Rakousko začaly podle Hromíře v posledních měsících přitvrzovat.
Další zpřísnění kontrol lze očekávat, pokud Evropský parlament ještě před svojí obměnou nestihne projednat výjimky, které pro dopravce požadují východoevropské země.
České kamiony vyklízejí pozice
Vozí více, ale na krátké trasy
Na první pohled není krize tuzemských automobilových dopravců tolik zřejmá. Základní ukazatel v podobě přepravovaných tun totiž stále mírně stoupá. Za to však může výhradně vnitrostátní doprava, jež se týká výrazně kratších vzdáleností. Svaz průmyslu a dopravy proto v nedávné analýze upozornil, že přepravní výkon českých kamionů v posledních třech letech klesl pod úroveň přepravy před vstupem Česka do Evropské unie.
„Klesají všechny segmenty mezinárodní přepravy. Ať už je to dovoz, vývoz, přeshraniční přeprava ve třetích zemích, takzvaný cross trade, kabotáž i tranzit přes Českou republiku. V absolutních číslech jde pak o nejnižší hodnoty mezinárodní přepravy od roku 1998,“ uvedl prezident svazu Jaroslav Hanák.
Větší jistotu nepřineslo ani lednové zasedání dopravního výboru Evropského parlamentu. Jeho členové se odmítli připojit k požadavku na zrušení ochranářských opatření v západních zemích. Podpořili pouze jediný bod, který spočívá v povinnosti zahraničních šoférů vrátit se domů každé čtyři týdny.
Přestože jde opět o ochranářské opatření, které by poškodilo i české dopravce, ti proti němu příliš hlasitě nebrojí. Podstatně hůře by totiž dopadlo na konkurenci ze zemí dále na východ. Kromě větší vzdálenosti, kterou musí urazit, je objem přepravy zboží mezi jejich mateřskými zeměmi a západní Evropou nižší.
Je tak pravděpodobnější, že Litevec pojede cestou zpět na povinnou přestávku bez nákladu častěji než řidič z Česka. Zavedení volného pohybu služeb v předchozích letech ve východoevropských zemích umožnilo vznik početnějších kamionových flotil, než by odpovídalo potřebám tamní průmyslové produkce.
Tento problém dřívější spojence v boji proti zavádění minimálních mezd v přeshraniční dopravě rozštěpil. Zatímco Češi doufají, že takzvaný silniční balíček stihne plénum Evropského parlamentu projednat ještě v únoru, východoevropské země naopak začaly lobbovat proti jakékoliv dohodě.
