Tedy v zemích, kde je Erste Group aktivní. V Maďarsku se banka snaží pomáhat lidem s hypotékou. "Nejsme žádná realitka, nechceme prodávat domy," říká Spalt.
Váš šéf a předseda představenstva Erste Group Andreas Treichl naznačil, že střední Evropa má už nejhorší snad za sebou. Souhlasíte?
Já jsem manažer rizika a jsem placený za to, abych se bál (smích). On spíše řekl, že už se to asi moc nezhorší. Je těžké dělat předpovědi, ale myslím, že recese s námi nějakou dobu zůstane. Je však důležité dodat, že nečekáme žádný armagedon, žádných třicet procent nesplácených úvěrů. Je móda hovořit o katastrofě a rádoby odborníci si hrají s velkými čísly, kterým obvykle nerozumějí. I Mezinárodní měnový fond zveřejnil o Česku úplně špatná data, takže člověk musí být hodně opatrný. Vývoj u vás bude záležet na Německu, kde už jsou první známky oživení, a nevěřím, že německá ekonomika spadne o šest procent, jak je jí předpovídáno.
Já mám pocit, že je teď spíše móda hovořit o zelených výhoncích, které mají symbolizovat konec krize. Také je vidíte?
Ano. Bál jsem se toho, jak se bude vyvíjet v létě turismus, a zatím jsem příjemně překvapen. Turistika je důležitá pro Rakousko, Chorvatsko, prostě pro země, kde máme byznys. Možná se nejezdí tolik do zahraničí, ale ekonomice celého regionu prospívají i domácí dovolené.
Také to mohou být poslední prázdniny, kdy lidé mají ještě práci nebo úspory...
Je opravdu těžké dělat předpověď. Je jasné, že není všemu konec, ale i když se podíváte na automobilový průmysl ve střední a východní Evropě, tak překvapivě dobře šlape. Šrotovné pomohlo Česku, Rumunsku i Slovensku, protože tam naštěstí dělají malá auta. A to nám pomáhá.
Čeho by se měla Erste Bank v ČR bát a kde jsou naopak vaše silné stránky?
Největším rizikem jsou nezajištěné spotřebitelské úvěry. Když se totiž lidé dostanou do problémů, obvykle se snaží splácet třeba hypotéku, ale spotřebáky jdou první stranou. Takže v Česku uděláme to, že tyto rizikové produkty budeme více nabízet již existujícím klientům než těm, kteří za námi přijdou z ulice.
Další hrozby?
Samozřejmě rostoucí riziko nesplácení úvěrů od firem. Pokud recese v Německu potrvá ještě nějakou dobu, začne to být hodně vidět také u vás. Obvykle to funguje tak, že problémy se od firmy přenesou mezi lidi, tedy i mezi její zaměstnance, zhruba do dvanácti měsíců. A mezi lidmi chybí poptávka po úvěrech. Odsouvají nákupy. To je pro nás i ekonomiku špatně.
Skupina Erste vykázala za první pololetí rekordní provozní zisk. Meziročně vzrostly o sedm procent hlavně provozní výnosy. Co za nimi stojí?
Půjčování jde sice pomaleji, ale hlavně u největších podniků se nám daří na úvěrech realizovat větší marže. Úvěry jsou prostě dražší, protože jsou teď rizikovější. A to pomáhá provoznímu zisku. Navíc k jeho růstu přispěly výnosy z obchodování – například se firmy různě jistily proti kurzovým pohybům. Poplatky a provize se naopak snížily. Dělá se méně transakcí. A to bude asi pokračovat.
Neuvažujete tedy o tom, že byste proto zvýšili poplatky?
To je věc, kterou by naše marketingové oddělení asi těžko dokázalo obhájit (smích). Těžko bychom říkali klientům, že jim musíme zvýšit poplatky, protože máme nižší výnosy.
Budete letos potřebovat další pomoc od rakouské vlády?
Ne. Po dlouhém vyjednávání jsme v únoru dostali nárok na balíček v hodnotě 2,7 miliardy eur a ještě jsme ho nevyčerpali. A nechceme ani nepotřebujeme další pomoc.
Zkrachuje Rakousko, jak se občas objevuje v některých analýzách?
Ne. Lidé prostě podvádějí s čísly. Často se zmiňuje, že rakouské banky jsou příliš vystavené vlivům ve střední a východní Evropě. Jenže 90 procent z těchto investic je kryto vklady, které jsou v těch jednotlivých zemích. Takže riziko pro Rakousko je mizivé. To, že Rakousko padne, je asi tak pravděpodobné, jako že padne Česko, Německo nebo USA. Je ale jasné, že příští rok více pocítíme dopady recese v okolních zemích.
Jak to vypadá v Maďarsku s hypotékami, které si lidé brali ve švýcarských francích?
Maďarsko má velké makroekonomické problémy už tři a půl roku. Oslabování forintu udělalo těžším splácení hypoték ve francích, ale kupodivu nám nijak významně nenarostly nesplácené hypotéky. Asi je to tím, že lidé si je brali skutečně na bydlení a v těch nemovitostech musí žít. Takže mobilizovali, co mohli, a stále platí. Navíc se jim snažíme pomoci problémy překonat.
To se hezky poslouchá. Ale jak to konkrétně děláte?
Běžně se s nimi domlouváme třeba na tom, že budou příští dva roky platit jen úroky. Nebo jim prodloužíme dobu splatnosti. Vše proto, aby jim klesly měsíční splátky. Vždy je ale důležité, aby nepřestali se splácením. Jakmile je totiž jednou člověk přestane platit, je velká pravděpodobnost, že se k úvěru už nikdy nevrátí.
Pomáhá nějak maďarská vláda?
Ano. Mají nový zákon, podle něhož vláda garantuje splácení úroků lidem, kteří přišli o práci. Je to časově omezené na dva roky a podmínkou je, že se lidé dohodnou také s bankou.
