Ještě před několika lety neměly nekvalitní dětské boty šanci dostat se na regály obchodů. Musely totiž splňovat přísné požadavky norem a nad výrobou bděl stát. Zato mnoho botiček, které se dnes prodávají nejen na tržištích, ale i ve značkových obchodech, by dětský ortoped hodil rovnou do koše. "Zdravotně nezávadné a zároveň bezpečné nejsou ani jedny," prohlásil při loňském testu dětských přezůvek Dušan Krúpa z dětské ortopedické kliniky pražské nemocnice na Bulovce poté, co si pečlivě prohlédl všech deset párů bot nakoupených v běžných obchodech. V testu příliš neuspěly dokonce ani přezůvky označené logem s obrázkem žirafy. Toto označení, které uděluje Česká obuvnická asociace ve Zlíně, má přitom zákazníka upozorňovat na boty, které splňují požadavky na ortopedickou a hygienickou nezávadnost a bezpečnost při používání. Také výsledky testu polobotek pro nejmenší děti nebyly příliš uspokojivé. Z dvanácti párů, které redakce MF DNES otestovala na jaře loňského roku, se ideálu dětské boty přiblížily jen dva. Hlavním nedostatkem většiny botiček byly příliš tuhé podrážky. "V takových botách se děti nenaučí správně chodit," varuje Marie Ordeltová ze zlínské Zkušebny materiálů, polotovarů a obuvi. Důvodem je, že děti musí v tuhé botě nohu pracně ohýbat. A tak raději nezvedají vůbec paty a jejich chůze připomíná šourající se staříky. Oba redakční testy potvrdily, že cena ani atraktivní vzhled by neměly být pro rodiče vodítkem při výběru. Jedinou zárukou, jak vybrat dětské boty, které se nejen po týdnu nošení nerozpadnou, ale především splňují požadavky ortopedů, je vyhnout se tržnicím a vědět, jaké základní prvky by měla každá kvalitní dětská bota mít. Pečlivé vyzkoušení obou bot dítěti ještě před nákupem by měl každý rodič považovat za samozřejmost.
Dětské nohy se od dospělých neliší jen velikostí
Dětem rostou nohy mnohem rychleji než dospělým lidem. Proto je nutné obměňovat jejich botníček častěji. Podle údajů České obuvnické asociace způsobilo zvýšení cen v uplynulých letech pokles spotřeby dětské obuvi. Například u dětí školního věku se průměrná délka nošení obuvi prodloužila na šest měsíců. Přitom předškoláci a mladší školáci by měli dostat nové, větší boty asi jednou za čtvrt roku. Dvouaž tříletým dětem musí rodiče kontrolovat velikost mnohem častěji - každý měsíc. Starším dětem, přibližně do patnácti let, většinou stačí dva až tři páry ročně. Téměř vždy platí pravidlo: čím levnější boty, tím častější kontrola je nutná. Dětské nohy však nerostou plynule. Proto se tedy může stát, že zatímco Jana z 1.A bude nosit polobotky ještě po půl roce, jejího spolužáka Jirku budou již za dva měsíce v nových botách tlačit palce. Zvláštností dětských nohou také je, že nejsou tak citlivé vůči bolesti a tlaku. Takže i když jsou jim boty malé nebo je tlačí, necítí to. Je pak na rodičích, aby pečlivě kontrolovali, zda botičky dítěti dobře padnou a nepotřebují vyměnit. V tomto věku jsou dobré boty velmi důležité, neboť kosti na dětských nohou jsou ještě měkké a snadno se deformují. Špatně padnoucí boty jim pak mohou poškodit nohy na celý život.
* Visačky s logem žirafy mají rodiče upozorňovat na boty, které odpovídají požadavkům na ortopedickou a hygienickou nezávadnost a bezpečnost při používání. Toto označení zavedla Česká obuvnická asociace právě proto, aby pomohla rodičům, kteří si při výběru nejsou jisti, zda vybírají pro své děti vhodné boty. Jak však potvrdily výsledky testů nejen redakce MF DNES, ale například i Sdružení spotřebitelů TEST, i boty s žirafou mají mnohé nedostatky, a toto označení tedy rodičům při výběru moc nepomůže.