Na nákladech na domácnost se manželé podílejí podle stanovené dohody a se zbylými penězi nakládají podle svého. Každý z modelů má své výhody a nevýhody a vhodnost jejich použití úzce souvisí s velikostí příjmů a životním stylem rodiny.
Pro rodiny, které se teprve učí společně hospodařit a nemají peněz nazbyt je vhodnější hospodaření z jednoho účtu nebo takzvaná obálková metoda.
"Na začátku manželství nám pomohl obálkový systém. Díky němu jsme zjistili, kolik peněz budeme potřebovat například na výdaje spojené s bydlením či stravováním. Peníze jsme do obálek dávali podle účelu výdajů velmi důsledně - teď, po několika letech manželství nám chodí všechny vydělané peníze na jeden účet. Z něj přímo platíme stálé platby a ještě vybíráme potřebnou hotovost," říká podnikatelka Kateřina Bělecká.
Obálkovou metodu může docela dobře zastoupit modernější způsob monitorování hospodaření - platební karta. Rodina, která ji využívá, snadno zjistí, kolik utratí například za běžné nákupy potravin a drogerie.
S kartou se dá platit i v restauracích nebo u benzinových čerpadel - v domácnosti je pak díky výpisu z účtu přehled i o dalších výdajích. Ať už zvolí rodina jakýkoliv model hospodaření, jde o to, aby její příjmy byly alespoň stejně veliké jako výdaje.
Aby se to podařilo, je potřeba výdaje plánovat. Je to sice náročnější a vyžaduje to určitou sebekázeň, ale rozhodně se to vyplatí. Základem racionálního hospodaření v rodině je správně sestavený rozpočet.
A recept na něj? "Všechny příjmy, které se v rodině sejdou, se rozdělí na částky na pokrytí základních potřeb - doslova od potravin po kapesné. Pak je potřeba všechny výdaje denně zapisovat. Kdo je opravdu důsledný a vede domácí účetnictví, velice brzy získá přehled, kolik může utratit. Většinou pak dokáže dobře vyjít a ještě si vytvoří rezervu," vysvětluje učitelka rodinné školy Jindra Motejzíková.
Ovšem málokdo má trpělivost denně usedat k sešitu či počítači a vést podrobně přehled výdajů. Trochu jednodušší a pro hospodaření rodiny rovněž účinné je vytvoření denního limitu například na nákup potravin. Pak musí ten, kdo nakupuje, denní limit respektovat. To, co z něj neodčerpá, je dobré dávat stranou jako rezervu pro případ nenadálých výdajů nebo překročení denního limitu v jiné dny.
