Oproti předešlým šesti rokům, kdy trhy prakticky jen rostly, bylo letos umění spíše neprodělat než peníze podstatně rozmnožit.
Vyšly sázky na jistotu, akcie byly pohromou
Termínované účty, stavební spoření, nákup dluhopisů českého státu. Tak mohli Češi a tuzemské firmy s nejnižším rizikem udržet reálné úspory alespoň na takové výši, která jim pokryla více než pětiprocentní inflaci.
Ještě na počátku roku finančními poradci téměř vysmívané způsoby investování, které byly označovány za beznadějně zastaralé a nevýnosné, vyšly z finanční krize posíleny. Podmínkou bylo držet se doma, i když se zahraniční investice tvářily bezpečně a lákavě.
V polovině září s pádem americké investiční banky Lehman Brothers, která odstartovala krizi v Evropě, totiž většině z nich spadla přívětivá maska. Slova jako garantované či konzervativní ztratila ve spojení s nimi význam.
Dobře to vědí například největší tuzemské podílové fondy peněžního trhu, které doplatily hlavně na pád islandských bank, které jim předtím několik let vylepšovaly výnosnost.
Z papírově konzervativních investic se tak rázem staly nekvalitní papíry, kvůli nimž z fondů následně odtekly desítky miliard korun od vystrašených investorů. "Na základě historických srovnání a dat, která byla tehdy k dispozici, měly mít minimální výkyvy,“ uvedl v říjnu pro MF DNES k nákupům cenných papírů z Islandu šéf asociace pro kapitálový trh Josef Beneš.
Usuzovat z historických statistik na budoucnost se však letos nevyplatilo. Nejpřesvědčivější důkaz o tom přinesly akcie, které kvůli nervozitě investorů a špatným vyhlídkám ekonomik a jednotlivých firem znaly až na výjimky jen cestu dolů.
Pražský burzovní index PX, jenž se skládá z nejvýznamnějších obchodovaných cenných papírů, ztratil od počátku roku více než padesát procent své hodnoty. Kdo do něj v lednu investoval sto tisíc korun, přišel o více než padesát tisíc.
Ještě hůř se vedlo burze v Moskvě, kde se několik dní vůbec neobchodovalo, podstatně ztratil také parket v Tokiu, Londýně a v New Yorku.
Jde jen o psychologii
Uchráněny před propadem zůstaly jen bezvýznamné a izolované burzy, jako je například burza v Iráku či v Ghaně. Ta tento rok vzrostla o šedesát procent, akcie v Iráku přidaly jen v září, tedy v době, kdy krachoval Lehman Brothers, čtyřicet procent. Důvodem byla hlavně minimální aktivita na obou trzích, díky které potom i menší zájem jednoho nakupujícího může vyhnat cenu akcií rychle vzhůru.
S Irákem se pojí také další investice, která letos znamenala pohromu: ropa. Zatímco ještě loni někteří analytici předpovídali její cenu na dvě stě dolarů za barel, teď se prodává za méně než čtyřicet. Od počátku roku ztratila přes padesát procent kvůli horším vyhlídkám na růst světové ekonomiky, a tedy její menší spotřebě.
Ve skutečnosti jde jen o psychologii trhu, protože její spotřeba se téměř nezměnila. Dá se tedy předpokládat, že pokud se vyhlídky ekonomiky zlepší, ropa půjde opět rychle nahoru. Nejoptimističtější předpovědi počítají s odražením ode dna v polovině příštího roku.
