Lidí v podobné situaci je v Česku 290 tisíc, tedy skoro dvě třetiny všech nezaměstnaných. Co je však ještě horší, jejich podíl stále roste.
Zůstat dlouho bez práce je přitom velmi zrádné. "Takovým lidem začne chybět společnost, přibývají konflikty doma. Ženy se mohou upnout na rodinu, ale muži to snášejí špatně. Ztratí kolegy, jejich prestiž doma klesá a často je pak rodina opustí," říká psycholog opavského úřadu práce Michal Karlický.
U mladých lidí podle psychologa hrozí při dlouhé nezaměstnanosti jiné nebezpečí. "Zabydlí se v ní. Zvyknou si vstávat v deset ráno, nechat se živit od rodičů a brát sociální dávky jako kapesné." Dlouhodobě nezaměstnaní se potýkají i s nedostatkem peněz daleko hůř než ti, co jsou bez práce kratší dobu. Zatímco prvních šest měsíců může člověk počítat s podporou až do poloviny původní mzdy, po půl roce bez práce už zůstává odkázán jen na sociální dávky do výše životního minima. Pro rodinu s dvěma dětmi to znamená deset tisíc korun.
Stále více lidí je roky bez práceNemít nárok na podporu v nezaměstnanosti a žít jen z minimálních sociálních dávek, ztratit kontakt s kolegy a potýkat se i s problémy v rodině, pomalu si přestat věřit a možná začít uvažovat o práci načerno - to všechno s sebou nese dlouhodobá nezaměstnanost.
Dnes ji v tuzemsku zažívá 290 tisíc lidí, a i když pracovních příležitostí přibývá, dlouhodobě nezaměstnaných je stále víc.
"Už po roce ztrácí člověk pracovní návyky a kontakt s oborem.
Trh práce se tak rychle mění, že i kdyby se člověku podařilo vrátit, vrací se už vlastně do úplně jiného prostředí, než jaké opouštěl," vysvětluje důvody narůstající dlouhodobé nezaměstnanosti Jan Kasnar z ministerstva práce.
Například v Mostě, kde je nyní bez práce 12 410 lidí, už více než tři čtvrtiny z nich hledá práci déle než půl roku a ztratilo nárok na podporu v nezaměstnanosti.
"Nejčastěji jde o lidi se základním vzděláním," vysvětluje Josef Kott z mosteckého úřadu práce.
Do dlouhodobého kolotoče hledání práce se často dostávají i zdravotně postižení, lidé před důchodem či ženy s malými dětmi.
"Když tito lidé nenajdou práci do půl roku, přestaneme jim vyplácet podporu. Pokud chtějí dál dostávat alespoň nějaké minimální dávky, mohou o ně požádat na sociálním odboru městského úřadu, ale podmínkou je, že stále zůstanou v evidenci jako uchazeči o zaměstnání," vysvětluje vedoucí zprostředkovatelny na mosteckém úřadu práce Ludmila Bednaříková.
Pro lidi, kteří byli zvyklí na vysokou mzdu a díky tomu i na poměrně slušnou podporu v nezaměstnanosti, jež může dosahovat až 5475 korun, je propad na sociální dávky poměrně citelný. "Měsíčně dostávám 3500 korun, a když z toho zaplatím byt, zbyde mi 1200 korun. Z toho se dá přežít jen velmi těžce," říká strojní inženýr Arnošt Siebernagel, který je bez práce už tři roky.
Na druhé straně rodiny s dětmi, které obvykle musí vystačit s minimálními příjmy i tehdy, když jeden z rodičů pracuje za průměrný plat, většinou ztrátu podpory v nezaměstnanosti ani nepocítí.
To potvrzuje i nezaměstnaný mladý muž, který spolu s manželkou a dvěma malými dětmi žije v Libouchci u Ústí nad Labem.
"Od pracovního úřadu jsem dostával asi osmnáct set korun. K tomu jsme pobírali přídavky na děti a další dávky. Teď, když jsem o podporu přišel, se vlastně nic nezměnilo. Jen chodím na jiné úřady," říká muž.
Sám by prý byl ochoten přijmout téměř jakoukoliv práci.
"Jen když mi nabídnou aspoň trochu slušný plat. Jednou mi nabízeli místo v Ústí nad Labem za pět tisíc. To přece nemůžu přijmout, vždyť bych nejméně půlku utratil za jízdenky. To je lepší zůstat na podpoře," dodává muž.
Podle pracovníků úřadů práce je to poměrně častý postoj. "Chtěli by alespoň deset tisíc, jinak se jim nevyplatí dojíždět. Radši zůstanou na dávkách a něco si přivydělají načerno, což je v tomto regionu velmi obvyklé," psycholog z opavského úřadu práce Michal Karlický.
