Rok poté

Je to zhruba rok, co pojišťovny rozběhly mohutnou reklamní masáž. Cíl? Ulovit co nejvíce klientů na tehdy nový druh konkurenčního pojištění, povinné ručení. Monopol České pojišťovny končil. Kdo by si tehdy pomyslel: A bude hůř... V tom nejviditelnějším - sazbách - tomu tak ale je. Přišla rána v podobě více než dvacetiprocentního zdražení, která se moc čekat nedala. Byla svým způsobem pod pás. Uředníci šmahem vyřešili letitý problém - předchozí ztráty.

 Ale co jim bránilo třeba v tom, začít s úhradou dluhů dříve a rozložit ji na více let? A konkurence je v oblasti sazeb vzorový příklad toho, jak nemá vypadat. Ještě dva roky budou ceny v podstatě všude stejné.

Rozdíl mezi dobrými a špatnými řidiči bude zanedbatelný. Jezdíš bez nehod? Máme pro tebe opravdu královský dar - slevu pět procent. Bouráš desetkrát do roka? Buď v klidu, tvoje průšvihy vyrovnají dobří řidiči.

V jednom směru už však trh funguje - tam, kam nedosáhne diktátorská ruka zákona. Některé pojišťovny zvyšují limity pro náhradu škod, jiné rozšiřují asistenční služby, další dávají slevu na havarijní pojištění.

Je to příjemné zjištění - každopádně se vyplatí si nabídky znovu projít. Času už není nazbyt, je na to už jen několik dní. Kdo ví, možná bude někomu lépe vyhovovat příští rok jiná pojišťovna. Třeba ta, která neinvestuje desítky či stovky milionů do reklamy, ale do spokojenosti klientů.