Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hnědá pohovka je z módy, Češi mají rádi výrazné barvy, říká šéf Kika

  11:20aktualizováno  11:20
Nábytek Češi nemění tak často jako Rakušané. Zato ve vybavení domácnosti mnohem víc sledují trendy. Projevuje se to třeba u sedaček nebo postelí, říká Jakub Střeštík, který vede českou a slovenskou pobočku prodejce nábytku Kika Nábytek.

Jakub Střeštík, vedoucí české a slovenské pobočky Kika Nábytek. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Tuzemská dvojka chce ještě letos otevřít dvě prodejny v Česku a na Slovensku, v březnu příštího roku pak přibude třetí pražská prodejna, a to v Nových Butovicích.

Kika Nábytek působí na několika trzích ve střední Evropě. Prodáváte všude stejné věci, nebo se v jednotlivých zemích sortiment a preference zákazníků odlišují?
S tím, co se prodává pod značkou Kika v Rakousku, máme v některých zbožových skupinách téměř nulový překryv. Platí to třeba pro sedačky, které patří pro každého nábytkáře k tomu nejdůležitějšímu. Identických je nanejvýš deset procent tohoto sortimentu. Zjistili jsme, že lidé tady preferují jiný styl.

Čím se tedy liší česká sedačka od rakouské?
Rakousko je tradicionalističtější, což možná odráží ještě doby monarchie. Mají rádi mohutný nábytek, masivní leštěné lakované dřevo. A obvykle koupí dvojsedák nebo trojsedák a k tomu křeslo. Český zákazník naopak víc sleduje trendy, lidé tu preferují leštěnou ocel, nízké nožičky a sedačky ve tvaru písmene L nebo U. Jde také o prostor. Rakouský zákazník žije ve větším domě, zatímco spousta českých zákazníků bydlí v malém bytě.

Jak si v této souvislosti vysvětlujete úspěch značky Ikea, která prodává prakticky totéž po celém světě?
Ikea je absolutní fenomén. A pro nás to není přímý konkurent. Měli výhodu, že do Česka přišli s aurou úspěšné značky. Je to podobné jako Starbucks. Kdybych si tu otevřel kavárnu a chtěl po lidech stovku za kafe v papírovém kelímku, nikdo si ho nekoupí. Ale když je na něm zelené logo Starbucks, tak jim to nevadí. Pro značku Ikea to platí prakticky po celém světě. Ale třeba v Rakousku je až pětkou v prodeji nábytku právě proto, že nemají sortiment přizpůsobený potřebám rakouského zákazníka.

Existují ve vašem oboru mezi Českem a Rakouskem další odlišnosti?
V Rakousku je pochopitelně mnohem větší kupní síla, proto se tam nábytek často a pravidelně obměňuje. Je tam běžné, že si člověk každých pět let koupí novou kuchyni nebo nově vybaví ložnici. Částečně to vychází i z toho, že je tam hodně penzionů a nábytek je třeba měnit častěji. U nás ještě relativně často přicházíme do kontaktu se zákazníky, kteří podědili nábytek po rodičích. Za poslední roky nicméně nábytek neskutečně zlevnil. Dříve jste museli na dobrou sedačku našetřit dva měsíční platy, dnes ji koupíte za polovinu jednoho.

Jak často mění nábytek Češi?
Myslím, že je to v průměru kolem deseti let, tedy dvakrát déle než v Rakousku. Ale je třeba rozlišovat napříč sortimentem – dětské pokoje se obnovují mnohem častěji než ložnice. Sedačka deset let bez problémů vydrží, kuchyně se dá měnit po deseti až patnácti letech. Ale třeba matraci je dobré měnit po pěti letech, protože každý materiál se neustálým používáním opotřebuje. A pokud spíte na nekvalitní matraci, deformujete si záda. Naše generace vyrůstala na uříznutém kusu molitanu a spousta z nás má problémy s páteří.

Které trendy v oblasti nábytku se dnes prosazují?
Za posledních deset let se hodně změnilo, jak Češi bydlí. Dnes prakticky nenajdete novostavbu, kde by byl oddělený obývák a kuchyně. Je to trend, který přišel se zmenšováním bytů. Developeři přišli na to, že když odstraní příčky, byt vypadá větší. A pro nábytkáře to znamená, že musí nabídnout provázaný styl a design kuchyňské linky, jídelního stolu, obývací stěny a sedačky. Proměnily se i postele. Dříve Češi kupovali masivní dřevo, dnes jsou trendem čalouněné postele a také postele s vyšším rámem. Přitom ještě před pár lety nikdo na výšku postele nedbal.

Jakub Střeštík (40)

Po střední škole odešel pracovat do Izraele, později provozoval ve Velké Británii menší síť restaurací. Pracoval jako regionální ředitel KFC.

Do Česka přivedl kavárenský řetězec Starbucks a také slovenského prodejce spotřební elektroniky Nay.

Od roku 2011 vede společnost Kika Nábytek v Česku a na Slovensku. Firma s rakouskými kořeny je druhým největším prodejcem nábytku v Česku, její podíl se pohybuje kolem osmi procent.

Od roku 2013 patří pod křídla jihoafrické skupiny Steinhoff.

A co sedačky?
Převážná většina sedacích souprav, které se dnes prodají, jsou ve tvaru písmene L. Zatímco dříve se velmi často rozdělovaly podle materiálu na textil, koženku a kůži, dnes se naopak materiály kombinují, potah je z půlky textilní a z druhé koženkový. Také se velmi dobře prodávají bláznivější, křiklavější barvy, jako je tyrkys, žlutá nebo červená. Dříve měla většina lidí hnědou, bílou, šedivou nebo možná černou sedačku.

Odkud barevný trend do Česka přišel?
Tyhle sedačky jsou často z Itálie, kde dělají trendový design, který se českým zákazníkům líbí. Vezměte si třeba Fiat 500 a jeho znovuzrození. I velký svalnatý chlap si může koupit tohle auto a vypadat v něm cool, protože to auto je cool. A se sedačkami v křiklavých barvách a s ocelovými nožičkami je to podobné.

Kdo trendy určuje?
U nábytku je to jednoduché, tři čtvrtiny zákazníků jsou ženy. Muž se v tom rád podřídí. V prodejnách vidíme muže, jak sedí na sedačkách a ženy komunikují s našimi poradci. Projevilo se to během posledních let třeba v rostoucím zaměření na bytové doplňky. Dřív vzhled bytu určoval jen nábytek, dnes hrají velkou roli dekorace, které zákaznice obmění několikrát do roka. Chtějí, aby stejný prostor se stejným nábytkem vypadal jinak na jaře a jinak na podzim.

Kde se vyrábí nábytek, který prodáváte?
Máme zhruba 1 200 dodavatelů doslova z celého světa. Sedačky nebo kuchyně pocházejí nejčastěji z Evropy, u bytových doplňků jde o mix mezi Evropou a Asií. Ale díky technologickému posunu ve výrobě už je dneska často levnější vyrábět kvalitní nábytek v Evropě než ho vozit z Číny. Nejenže čínský dělník už není tak levný, ale je třeba připočítat cenu dopravy a čas, než se zboží dostane do Evropy.

A jak si ve světové konkurenci vedou čeští výrobci?
Máme řadu českých nebo slovenských dodavatelů, jako je výrobce matrací LB Bohemia nebo výrobce čalouněných postelí Blanář nábytek. Jsou to středně velké firmy, mnohé z nich s námi vyrostly – a my s nimi – a dnes dodávají i do obchodů v západní Evropě. Díky tomu množství dodavatelů máme možnost se lépe rozhodovat o trendech v příštích letech.

Je prodej nábytku závislý na ekonomickém cyklu? Jak moc je to cítit na tržbách?
Krizi jsme se pochopitelně nevyhnuli, ale nábytek není něco, co si musíte koupit teď hned. Když chcete sedačku, tak si na ni počkáte. Našetříte si na ni. Takže možná nepřijdete, když je krize, ale vrátíte se, až se začne dařit lépe. Ale pocítili jsme, že krize naučila lidi trochu šetřit. Víc než dřív si teď umějí užít peníze pro sebe; preferují zážitky před nákupem materiálních věcí.

Ve kterých dnech se nábytek nejlépe prodává?
Jsou to jednoznačně víkendy, lidé tu stráví v průměru dvě tři hodiny. A byly to také státní svátky, jenže to nám stát novou legislativou zakázal. My jsme lidem neříkali, přijďte o svátcích, protože vás tu chceme. Ale zákazníkům to vyhovovalo, protože nákup nábytku přece jen není koupě rohlíků – často vybírá celá rodina a svátky jsou ideálním časem, kdy se lidé mohou společně sejít. Zákonodárci zcela zbytečně regulují, kdy mohou jít lidé nakupovat a kdy ne. A my jsme přišli o tržby v řádech desítek milionů.

V Česku máte nyní osm prodejen, na Slovensku čtyři. Chystáte se přidat další?
Chceme otevírat další prodejny. Ještě letos na podzim otevřeme jednu v Českých Budějovicích a jednu v Nitře. V březnu 2018 pak budeme otevírat třetí velkou pražskou prodejnu v obchodním centru Galerie Nové Butovice, kde se přistavuje celé nové křídlo. V následujících dvou letech bychom chtěli otevřít další tři nové prodejny.

Začátkem roku jste jako poslední velký prodejce nábytku spustili prodej po internetu. Jaké jsou první zkušenosti?
Bereme to jako doplněk, zůstaneme tradičním prodejcem v kamenném obchodě. Plánujeme, že přes internet uděláme kolem pěti procent celkového obratu. Nikdy to nebude 30 nebo 40 procent jako u elektra. On-line u nábytku je velmi náročný na logistiku a ani nikdo z hlavních prodejců neplánuje byznys postavit jen na e-shopu.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
PŘEHLEDNĚ: Půjčíme vám, vábí strany rodiny s dětmi. Na důchodce myslí také

V příštím volebním období se mohou na vyšší příjmy od státu těšit rodiny s více dětmi a těžce pracující lidé zřejmě budou moci odejít dřív do důchodu, a to bez...  celý článek

Textilka Pegas vyrábí netkané textilie.
Fond R2G může ovládnout textilku Pegas, dostal nabídku na odkup akcií

Investiční fond R2G Rohan Czech může být držitelem téměř 75 procent akcií společnosti Pegas Nonwovens. Znojemská textilka to uvedla v tiskové zprávě....  celý článek

Žena na pohovoru (ilustrační snímek).
Soulad mezi postoji zaměstnance a vedením firmy je vzácný, říká poradce

Jen každá desátá firma se shoduje s postoji svých zaměstnanců. Při přijímání nových pracovníků je proto vhodné přeskočit fráze jako „změňte s námi svět“ a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.