Mobilní protipovodňové stěny, které jeho firma vyrábí, chrání před zatopením především Prahu. Dnes je v ní dokončeno už sedm etap, v době tisícileté vody v roce 2002 byla ovšem jeho zábrana jediná a dostala tehdy nálepku "stěna naděje". Ochránila totiž Staré Město.
"Nejvyšší hrazení máme teď v Praze v Troji, které je projektované až na výšku 6,2 metru vodního sloupce," uvedl ve velkém rozhovoru MF DNES o podnikání s mobilními zábranami Petr Zouhar, jednatel a spolumajitel společnosti EKO-SYSTEM. Podle něj lze vyrobit zábranu na prakticky jakoukoli výšku vody, ale pak roste technická a finanční náročnost projektu.
"Díly na opravdu vysokou vodu už nevezmete do ruky, ale musí se například osazovat autojeřábem," dodává. Systém se naopak snaží vyrábět maximálně jednoduchý, aby byl rychle složitelný. Díly tak musí být co nejvíce zaměnitelné, aby se při jejich stavbě nemuselo moc "přemýšlet" a zvládl ji prakticky každý.
Protipovodňový systém se obvykle skládá z podzemních betonových stěn a opatření na kanalizační a stokové síti. Viditelné jsou potom mobilní zábrany, které se v případě firmy EKO-SYSTEM skládají z ocelových sloupků (takzvaných slupic), jež se zasazují do stálých kotevních prvků zalitých v betonu. Ty normálně na chodnících téměř nejsou patrné.
Mezi slupice se potom skládají vodorovné díly neboli hradidla, která mají mezi sebou ještě těsnění. Hradidla se sama navíc zaplavují vodou, což ještě zvyšuje jejich nepropustnost. "Voda přitlačuje hradidla do těsnění ve slupicích, a čím je tlak vyšší, tím lépe těsní," dodává Zouhar.
