Novým ředitelem Plzeňského Prazdroje je Paolo Lanzarotti od srpna, kde vystřídal Douga Brodmana. Do Česka přišel z Indie, kde řídil oživení podniku SABMiller zahrnujícího 14 pivovarů.
S jakými pocity do Plzeňského Prazdroje přicházíte? Plánujete radikální změny oproti vašemu předchůdci, Dougu Brodmanovi?
Na začátek je třeba říct, že místní trh je opravdu unikátní. Nenapadá mě žádná jiná země, v níž má pivo a pivní kultura takový význam. Plzeňský Prazdroj je na tomto trhu hrdým hráčem. Jedna z věcí, která je pro mě tedy naprosto stěžejní, je i nadále klást důraz na odkaz, který tato společnost s sebou nese, který se podařilo za více než 170 let vybudovat. Přinášíme to nejlepší z tradice, zároveň si však uvědomujeme, že se trh mění. Mladší generace má odlišné spotřebitelské návyky. Preferují odlišné chutě, mají jiné potřeby, pijí při jiných příležitostech. S tím, jak se mění svět a konzumenti, se musíme vyvíjet i my. Budeme tedy pokračovat s novinkami, které jsme začali představovat v posledních letech. To vidíte i na našem portfoliu. Máme jak piva tradiční, která se nemění po generace, jako je Pilsner Urquell, tak i nová - například nealkoholické pivo s ovocnou příchutí.
Zmínil jste mladší generaci. Jaká je a jaké jsou její chutě?
V mnoha zemích žádají mladí lidé to, co je odlišné. A to jen kvůli tomu, že to je odlišné. Takovým příkladem může být pšeničné pivo Fénix s lehkou příchutí pomeranče a koriandru. Dalším trendem je, že lidé mají zájem také o slabší piva. Třeba po sportu si jej dají radši než pivo s obsahem alkoholu čtyři nebo pět procent. Míchané nápoje z piva a ovocných šťáv, takzvané radlery, zkouší hlavně mladí. Platí, že mladší lidé jsou více ochotní vyzkoušet nové věci. Na druhé straně, jsem tady zatím velmi krátce, nicméně co vidím, a co částečně potvrzují i naše statistiky, je, že významná část mladé dospělé generace vyžaduje tradiční české pivo. Mezi mladými dospělými konzumenty máme řadu těch, kteří milují Pilsner Urquell pro jeho chuť, dědictví i to, co symbolizuje. Pokud to shrneme, máme tady část mladších, kteří hledají tradici, ale i ty, kteří naopak chtějí něco nového.
Existuje podle vás skupina, která by se dala nazvat typickými vyznavači Pilsner Urquell?
To je zajímavá věc. Mám pocit, že všude jinde na světě by značka Pilsner Urquell byla mnohem více vyhraněná. Tady to ale neplatí. Pivo Pilsner Urquell je opravdu všudypřítomné a vysoce ceněné díky nenapodobitelné originální chuti. Možná o něco víc jej budou vyhledávat muži mého věku i ti trochu mladší, nicméně si nemyslím, že by bylo mnoho Čechů, mužů i žen, starších i mladších, kteří by neměli Pilsner Urquell ve svém repertoáru pro určitou speciální příležitost. Tato značka může konzumentům dát pocit tradice, bohaté historie, ale zároveň i moderna. Pilsner Urquell je značkou pro široké spektrum lidí.
Jakého máte vy favorita mezi produkty SABMiller Group?
Bez toho, abych byl neuctivý k ostatním značkám, moje odpověď je Pilsner Urquell. Je to úžasný produkt. A nemluvím jen o vlastní chuti piva, i když ta je sama o sobě také fantastická. Dobře se pije, má v sobě hořkost, která ale nepřebíjí celkovou chuť. A v okamžiku, kdy se zamyslíte nad jeho historií, je to až neuvěřitelné. Když jsem byl poprvé U Pinkasů, kde se naše pivo čepuje téměř celých 170 let, byl jsem unešený. Ta tradice, předávání umění z generaci na generaci, dává všemu úplně jiný rozměr. I to je důvod, proč je Pilsner Urquell moje nejoblíbenější značka z našeho portfolia. Mám rád i Kozel, Gambrinus, Radegast. Birell je pro mě výborné nealkoholické pivo, chutná díky unikátnímu procesu vaření opravdu jako pivo, což není u nealkoholických piv samozřejmostí. Ale Pilsner Urquell je zkrátka Pilsner Urquell.
Pilsner Urquell jste si zamiloval až tady?
Upřímně? Řekl bych, že když jsem přijel sem, prohloubilo se to. Už když jsem dělal na Slovensku (v letech 2008 až 2009 vedl Pivovary Topvar, pozn. red.), jsem si ho oblíbil. Prodávali jsme už tehdy poměrně hodně Pilsner Urquell i na Slovensku. Když jsem odjížděl, otevírali jsme v Bratislavě první tankovou pivnici. Samozřejmě Pilsner Urquell jsme měli v portfoliu, už když jsem dělal v Itálii, ale nemělo pro mě až takový význam. Na Slovensku jsem začal té značce rozumět a v Česku jsem se do ní zamiloval.
Jak se vám tady žije? Jste tu zatím sice necelé dva měsíce, ale nějaké dojmy už jistě máte.
Víte, když jedu po ránu do práce a přejíždím Vltavu, mám občas chuť zastavit auto a kochat se tím pohledem. Praha je podle mě jedno z nejkrásnějších míst na světě.
V Plzni už jste byl také?
Ano, samozřejmě. Jakmile jsem projel pivovarskou branou, naskočila mi husí kůže. A to platí i teď po řadě návštěv v Plzni. Stačí se procházet areálem pivovaru a tu historii a tradici můžete téměř krájet. Samotná Plzeň je nejenom domovem našeho piva, ale také krásným kulturním městem a věřím, že zde strávím hodně času a budu mít příležitost dobře ji poznat.
Jak jste na tom s češtinou?
Rozhodně se učit chci, už jsem měl první hodinu. Chci být soběstačný. Samozřejmě nečekám, že budu mluvit plynně. Třeba až budeme za dva roky dělat podobný rozhovor, těžko bude v češtině, to by bylo příliš velké sousto. Ale chci umět pozdravit, objednat si, zvládnout základní konverzaci. V každé zemi, v níž jsem pracoval, jsem se pokoušel naučit základy jejich jazyka. Pomáhá to porozumět místní kultuře a zároveň to vyjadřuje respekt. Když tady žiju, měl bych mluvit vaším jazykem. Ale přiznám se, že v tenhle moment umím pozdravit, popřát pěkný den a napočítat do devatenácti.
Od roku 2005, kdy jste přišel do SABMiller Group, jste vystřídal čtyři země - Itálii, Slovensko, Indii a teď Česko. Dají se vůbec nějak srovnat? Žilo se vám s rodinou někde lépe?
Nechci, aby to znělo jako fráze, ale dokázali jsme si s rodinou najít něco pěkného v každé zemi, v níž jsme žili, naučili jsme se je užívat i oceňovat. Já jsem se narodil ve Velké Británii a tato kultura je mi tedy pochopitelně velmi blízká. Zároveň mám předky z Itálie, i tam jsem se tedy cítil velmi dobře. Indie je pro nás velmi odlišná, je to kultura extrémů – tepla a zimy, prava a leva, bohatých a chudých. Pokud se s tím dokážete vypořádat, je to fantastické místo k žití. Člověk se nevrací tam, kde žít nechce, a my jsme tam s rodinou žili dvakrát. Česko i Slovensko jsou mému způsobu života blízké, v evropském kontextu jsem tu doma. Řekl bych, že se s rodinou cítíme dobře opravdu v každé zemi, v níž jsme žili. Má rodina vyrostla, jak jsme cestovali. Jedna dcera se narodila v Indii, druhá ve Francii.
Čemu se rád věnujete ve volném čase?
Mám dvě -náctileté dcery a ty jsou mým velkým "koníčkem". Snažím se s nimi trávit co nejvíc času. Už jsem starý na to, abych se věnoval sportu, který mám rád, a to je ragby. Ale oblíbil jsem si lyžování a věřím, že tady budeme mít víc příležitostí než v předcházející zemi, tedy Indii. Rádi s rodinou také cestujeme, určitě se plánujeme podívat tam, kde jsme ještě nebyli. A mou velkou vášní je cokoliv z kuchyně - od příprav, včetně nákupů, po konzumaci.
