Řada velkých firem zabývajících se správou insolvencí si z osobních bankrotů udělala byznys tím, že si v každém okrese zřídily provozovnu. Díky většímu zastoupení jim pak soudy přidělovaly více případů než menším správcům. Této praxi chtěl ministr spravedlnosti Robert Pelikán zamezit. V boji proti konkurzní mafii omezil počet poboček, které může mít jeden insolvenční správce, na čtyři. Touto vyhláškou však vzbudil mezi konkurzními správci vlnu nevole.
Ministerstvo teď čelí ústavní stížnosti a možná i žalobám na náhradu škody. Někteří insolvenční správci se dokonce rozhodli nový předpis nerespektovat, čímž si pro sebe zajistili dočasnou konkurenční výhodu oproti těm, kdo se novým pravidlům podřídili. Naštvali tím menší insolvenční správce, například i členku Výboru Spolku moravských insolvenčních správců Petru Hamplovou.
Jak se stavíte k měsíc staré vyhlášce ministerstva spravedlnosti, která de facto omezuje počet provozoven na 4 pro jednoho insolvenčního správce?
Jakkoli osobní účast insolvenčního správce na provozovně skutečně není rozumná a značně zkomplikuje práci i slušným a poctivým správcům, považuji vyhlášku za krok správným směrem. Regulace počtu provozoven byla nezbytně nutná a v zájmu všech subjektů a kvality insolvenčních řízení. Omezení počtu provozoven na maximálně 4 je rozumným řešením a dle mého názoru naprosto v pořádku i co do zákonnosti a v souladu s ústavním pořádkem.
Někteří velcí správci ji ale nerespektují a zachováním původního počtu provozoven si pro sebe vytvořili značnou konkurenční výhodu...
Některá vyjádření insolvenčních správců, kteří představují názorovou menšinu a kteří si od 1. 1. 2014 udělali z insolvencí megabyznys na úkor kvality vlastní práce, ostatních správců i úrovně insolvenčních řízení jako celku, mne nesmírně překvapila. Jak je možné, aby advokáti beztrestně veřejně prohlašovali, že nehodlají respektovat zákony jen proto, že se jim nelíbí a že s nimi nesouhlasí? Drtivá většina správců se vyhlášce přizpůsobila a je to takto v pořádku, ať už si o ní myslí cokoli. Část správců to však odmítla. S honosnou argumentací, proč nerespektovat (údajně) protiústavní předpisy.
Co tím podle vás sledují?
Vysvětlení jejich chování je naprosto jednoduché. Zkrátka jim to kazí byznys plán a očekávání velkých zisků. Ale vyhláška je účinná již téměř měsíc, zveřejněna byla ještě o další 4 měsíce dříve, takže všichni měli dostatek času se přizpůsobit, tj. vypovědět nájemní smlouvy atd., ale přesto tak neučinili a počítají údajné škody. Jaké reálné škody jim však mohly vzniknout? Příjem z řízení získaných z těchto provozoven mají i nadále, a to bez ohledu na to, že by již tyto provozovny zrušili. Příkladmo, i kdyby někdo měl předplacený nájem na rok, tak příjem z těchto řízení bude dostávat ještě nejméně dalšího 3,5 roku. Samozřejmě pouze v případě, že bude respektovat zákony a provozovny zruší. Pokud nezruší a v této souvislosti budou následovat sankce ze strany ministerstva spravedlnosti, bylo to jen jeho vlastní rozhodnutí, které tyto škody způsobilo.
Co si myslíte o jejich revoltě?
Především se mi nelíbí to, že někteří správci využili slabiny zákona a v rozporu s úmyslem zákonodárce zajistit rovnoměrný přísun kauz si po novele insolvenčního zákona účinné od 1. 1. 2014 zřídili velké množství provozoven a očekávali doživotní příjem v desítkách milionů korun měsíčně. Nechci paušálně kritizovat všechny, co si provozovny zřídili, to určitě ne. Spoustě správců ani nezbylo nic jiného, než si alespoň pár provozoven zřídit. Mám na mysli kanceláře s desítkami provozoven a správce, kteří provozovny neustáli z hlediska kvality práce. Po vyhodnocení vlivu této právní úpravy se zjistilo, že nenaplnila původní účel, nýbrž naopak dosáhla pravého opaku a přídavkem rozložila celé insolvenční prostředí. Oslabila základní atribut činnosti správce, kterým je veřejná služba státu.
Jak se mohou strůjci stavu divit důsledku vlastní činnosti? Když se nyní ministerstvo pokusilo vše napravit, chtějí náhrady ušlého zisku oproti svým vlastním původním očekáváním. A co ušlý zisk většiny ostatních insolvenčních správců, kterým tato menšina více než rok a půl „vykrádala“ řízení? Ti také měli, do konce roku 2013, svá očekávání, kapacitně nastavené kanceláře a ze dne na den kvůli provozovnám ostatních správců přestali téměř dostávat přidělená řízení. Nemají nárok na případnou náhradu škody spíše tito správci?
Rozhodne Ústavní soudProti vyhlášce ministerstva spravedlnosti koncem července podalo k Ústavnímu soudu stížnost 21 senátorů v čele s Petrem Bratským (ODS). Stát tak možná bude muset čelit žalobám na náhradu škody od některých insolvenčních správců, které vyhláška významně postihla. Na rozhodnutí soudu čeká i vlivný insolvenční správce Josef Cupka, který stál například za konkurzem Sazky. Jemu a jeho čtyřem partnerům předpis způsobil škodu přes 700 tisíc. „Rozhodně nevylučuji, že se připojíme k hromadné žalobě všech ostatních správců,“ říká. Ministerstvo se žalob nebojí. Vyhláška je prý s ústavou v souladu. Navíc zřizování poboček bylo dobrovolné a správci měli podle mluvčí ministerstva Terezy Schejbalové dost času na to, aby se na nová pravidla připravili. Mezi zveřejněním vyhlášky a dnem, kdy začala platit, uběhly čtyři měsíce. |
Velcí správci si ale stěžují, že teď nedostávají téměř žádné případy...
Ano, to je k pousmání. Například vyjádření JUDr. Josefa Cupky (pro MF DNES dne 18. 8. 2015 - pozn. red.), že museli zavřít 105 ze svých 125 provozoven a že oproti 250 dosud přidělovaným řízením měsíčně najednou nedostávají téměř nic, považuji osobně za výsměch naprosté většině správců, kteří si za tuto dobu mohli nechat leda tak zdát i o 5 řízeních měsíčně. Některým správcům přijde v pořádku, aby někdo řídil 250 řízení měsíčně prostřednictvím lidí, jejichž kvalifikace často bývá s velkým otazníkem, a provozoven v hernách a chatách na úkor ostatních správců, kteří svou práci berou vážně a poctivě.
Přitom logika je neúprosná - čím více má správce provozoven, tím méně se může věcem sám věnovat a musí pověřovat svou činností zaměstnance - tedy lidi, kteří nemají odborně žádnou či v lepším případě jen omezenou kvalifikaci. Za situace, kdy v ČR je cca 500 insolvenčních správců, kteří tyto náročné zkoušky složili, je to neobhajitelné.
Jak se dá řešit situace, kdy někteří správci vyhlášku nerespektují?
Ministerstvo spravedlnosti zatím nijak viditelně nereaguje, a tak se tato skupina správců obohacuje paradoxně ještě mnohem více než kdy dříve. Ostatní správci, kteří vyhlášku respektují, si pobočky zrušili a tak těm, kteří ji nerespektují, tedy přichází měsíčně ještě více řízení než kdy dříve... Přitom stačí nahlédnout do insolvenčního rejstříku a je naprosto zřejmé, kdo porušuje zákony. Ti správci, kteří se nyní takto obohacují v rozporu s vyhláškou, navíc veřejně deklarují, že dodržovat právní předpisy nebudou. To je výsměch všem. A je s podivem, že ministerstvo, jako orgán dohledu, proti tomuto rázně nezakročilo, když k ověření těchto skutečností není ani třeba žádných kontrol.
Pozitivně hodnotím přístup některých krajských soudů, například v Českých Budějovicích a Ostravě, které trvají na dodržování zákona a vyhlášky. Insolvenční správce, kteří nadále mají více provozoven, než umožňuje vyhláška, nezařazují do kolečka pro ustanovování v jednotlivých řízeních. Věřím, že budou takto postupovat i ostatní soudy v ČR.
