Poslanci loni odhlasovali zpřísnění u doplatku na bydlení (novela zákona o pomoci v hmotné nouzi). Co se pro ubytovatele změnilo?
Úřad práce začal před vyplacením každého doplatku na bydlení kontrolovat, zda ubytovaný skutečně bydlí podle smlouvy. Od května také všichni provozovatelé ubytoven musejí mít vypracované provozní řády a nechat si je schválit Krajskou hygienickou stanicí. Jsou tam přísnější kritéria z hlediska hygieny, kapacity ubytovaných, přesných rozměrů pokojů, bytů, rozměry sociálních zařízení, zásobování pitnou vodou, zajištění vytápění, pravidelné desinfekce a deratizace.
Stěhujte lidi z ubytoven, ale ne do ghett, žádá lídr ostravských Romů |
Snížil se i samotný doplatek na bydlení?
Výpočet dávky se změnil. Pokud bydlí osoba sama, obdrží 3 964 korun, když je v pokoji s další osobou a jsou společně posuzovaní, tak každý dostane 3 500 korun.
Jak zasáhlo ubytovny a jejich klienty to, že města a obce teď musejí dávat souhlas s vyplácením doplatků do ubytoven?
Začal kvůli tomu vládnout nepředstavitelný chaos. Každá obec, každé město si začalo zákony vykládat po svém, což mělo v červnu fatální důsledky na jednotlivé žadatele o dávky. Třeba v Ostravě Přívozu se rada města rozhodla opakovaně nezabývat žádostmi ze strany úřadů práce, s odůvodněním, že jim chybí prováděcí předpisy a že o těch lidech nic neví. Město Bohumín a ostravský obvod Mariánské hory a Hulváky dokonce všechny žádosti plošně odmítly. Pro ubytované lidi to byla velmi těžká situace, jelikož stát v boji proti ubytovnám si vzal de facto jako rukojmí konkrétní žadatele o dávky.
Nápad vázat udělení doplatku na bydlení na souhlas obce vznikl jako poslanecký pozměňovací návrh poslance ODS Zdeňka Stanjury. V červnu nicméně ministerstvo vnitra doporučilo, aby ho úřady práce při vyplácení doplatku ignorovaly.
Byl to nedomyšlený a amatérský pokus, jak skoncovat s podnikateli s chudobou – jak býváme opakovaně označováni. Poslanec Stanjura si asi vůbec neuvědomil, co způsobí. Výsledkem všeho byla jedna sebevražda na ubytovně Výstavní v Ostravě v Mariánských horách. Pán skočil z okna poté, co se dozvěděl, že mu tamní starostka Liliana Janáčková odmítla udělit souhlas s doplatkem (podle jiné verze skočil kvůli dlouhodobým psychickým problémům - pozn. red.). Ve finále do toho naštěstí vstoupil ministr vnitra Milan Chovanec, který na základě právních rozborů svých poradců rozhodl, že souhlas obce není pro úřady práce závazný, pouze doporučující.
Stát si neví s ubytovnami rady. Je to na obcích, říká starosta Bohumína |
Zůstal tedy nakonec někdo kvůli nesouhlasu obce na ulici?
V červnu dostali doplatky všichni a na ulici nikdo nezůstal. Uražení starostové se ale začali o ubytované najednou zajímat a během července jim začínají v Ostravě nabízet byty od RPG, za čímž stojí zase mocné lobby uvedené firmy. Stěhují rodiny s dětmi a jednotlivce do paradoxně menších a dražších bytů, pod pohrůžkou odebrání dětí a neudělení dalších dávek.
Ode mě byla takovým způsobem „přesunuta“ rodina, která platila 8 700 korun za byt 2+1 o velikosti 55 metrů čtverečních, jednalo se o samoživitele s dvěma dětmi. Nyní dostal byt 1+1 s vytápěním na plyn za 11 tisíc. Tomu říkám skuteční noví obchodníci s chudobou. Takových rodin mi odešlo během července asi pět.
Kolik u vás stojí ubytování?
Pro čtyřčlennou rodinu u nás na ubytovně Cihelní vyjde na 11 tisíc korun, má k dispozici uzavřený byt 2+1 o velikosti 55 metrů čtverečních, s ústředním topením. Pěti a vícečlenná rodina platí 13 tisíc a zase mají celý byt. Ubytovnu Cihelní totiž tvoří 36 bytových jednotek 2+1 a tři garsonky, takže myslím, že standard kvality bydlení u nás není vůbec špatný. Cena si myslím také není neúnosná a předražená, odpovídá skutečných nákladům za poskytované služby – v ceně mají nájem, elektřinu, vodu, vytápění, odpad, deratizaci a dezinfekci a ostatní.
Jak vnímáte tažení proti ubytovnám?
Jsem přesvědčen, že stokrát opakovaná mantra o kapitalistických zrůdách obchodujících s chudobou, ztělesněných v osobách majitelů ubytoven už dávno není založena na pravdě. Jedná se mnohem hlubší sociální problém, který stát odmítá řešit. Jen vymýšlí jednorázové kolotoče a eskapády, aby v boji proti ubytovnám ukázal, že je nekompromisní.
Jak by se podle vás mělo lidem, kteří jsou odkázáni na ubytovny a nemohou si dovolit byt, pomoci?
Lidé žijících na ubytovnách byli dřív všichni v bytech. Nejsou ale schopni si sami platit složenky za služby a pokud je stát uměle zase přinutí přestěhovat do bytů, vzniknou nové sociálně vyloučené lokality na sídlištích. Problém se jen přesune jinam, budou noví neplatiči a ti se zase vrátí na ubytovny. Takto to prostě je.
Stát by měl vymyslet takový systém sociálního bydlení, ve kterém ubytovny na přechodnou dobu budou mít své místo. Měl by také zpřísnit dohled nad kvalitou ubytoven, ty hrozné by měla zavřít hygiena a ty dobré ponechat a začít spolupracovat s jejich majiteli. Jsou mezi námi takoví, kterým není jedno, jak nájemníci žijí, zda děti chodí do školy a zda dospělí dodržují pravidla při soužití s ostatními nájemníky.
