Inspekce vede s pokutovanými společnostmi řadu sporů u soudů. Jaká je vaše úspěšnost?
Máme významnou úspěšnost na úrovni rozhodování krajských soudů, za minulý rok to bylo 21 vyhraných sporů a ve 4 případech bylo rozhodnutí o odvolání zrušeno a vráceno k odstranění nedostatků. U nejvyššího správního soudu z 14 pak 12 rozsudků hovořilo ve prospěch SZPI.
Ve většině případů se vede spor o výši pokuty?
Ano, to je častý argument kontrolovaných osob, že by pokuta měla být odpuštěna, že by měla být nižší. V naprosté většině případů se účastníci řízení soudí kvůli procesním, nikoliv kvůli věcným záležitostem. Kontrolované osoby nemají zpravidla žádné argumenty, aby rozporovaly věcná zjištění a namítají procesní pochybení. Trochu nadneseně lze říci, že se argumentují například tím, že v kontrolním protokolu měla být čárka někde jinde než byla a neměla se použít právní kvalifikace nařízení ale z vyhlášky. Soudy, zejména Nejvyšší správní soud jdou však po podstatě věci a po účelu právní úpravy. Jsme často potěšeni fundovaností soudních rozhodnutí.
A v kolik případech rozporují hříšníci částku?
Velmi často a nikdy neudávají jeden důvod. U soudu předloží třeba dvanáct námitek, ale někdy také pětatřicet. A v naprosté většině případů se to týká i výše udělené pokuty.
A jejich argumentem je, že pokuta by pro ně byla likvidační?
Často, zejména u podnikajících fyzických osob a menších firem. Dnes už jsme však až tak daleko, že v rámci prevence a odstranění rizika zrušení pokuty soudem kvůli nepřiměřenosti, zjišťujeme majetkové poměry účastníka řízení. Argumentují někdy velmi sugestivně, například že jsou "chudáci", mají alimenty, živí spoustu dětí a proto nejsou schopni udělenou pokutu zaplatit. My z veřejně dostupných zdrojů zjistíme, že to tak není a že daná pokuta pro účastníka řízení nebude likvidační. Je to práce navíc, ale předcházíme tím riziku, že by nám věc vrátil soud.
Už jste uvedl, že ačkoliv v minulém roce výše pokut výrazně narostla, inspekce má v rámci zákona stále ještě možnost udělovat pokuty vyšší. Očekáváte tedy, že pokuty letos opět narostou?
V minulém roce jsme udělili nejvyšší pokutu pět milionů korun v souvislosti s metanolem. Podle toho, o jakou právní kvalifikaci se jedná, je však výše pokuty dána zákonem. Nemůžeme tedy jít vždy výš. Osobně si však myslím, že v některých případech je udělení maximální výše pokuty nepoužitelné. Například paní, která má malou prodejnu s potravinami někde na Šumavě a turistům prodává chleba a pivo, tu hodně bolí i dvacet tisíc a má to výchovný efekt. Když je však uložena pokuta ekonomicky silnému prodejci či výrobci v řádech sto tisíc korun, a nepomůže to, tak je legitimní uvažovat příště o jejím zvýšení. Pokuta má být účinná, přiměřená a odrazující.
Výrobci si stěžují, že řetězce stejně přefakturují pokutu na ně. Takže musí zaplatit pokutu za sebe, druhou za obchodníka a na řetězec to žádný dopad nemá. Setkáváte se také s těmito argumenty?
V potravinovém právu se uplatňuje objektivní odpovědnost, bez ohledu na zavinění. Otázka přeúčtování pokut je řešena dodavatelsko-odběratelskými vztahy, do kterých správní orgán nemůže zasahovat. Takže ano, obchodníci velmi často přefakturovávají pokuty na své dodavatele, pokud to mají uvedeno ve smlouvě. Setkali jsme se i s případy, že byl obchodníky přefakturován větší podíl pokuty, než který by příslušel jim samotným. My však na toto ohled brát nemůžeme, protože to bychom už v podstatě nemohli udělit pokutu žádnou, a takto nastaveny právní předpisy nejsou.
Není na místě, aby se některé prohřešky staly trestným činem?
U některých prohřešků už mají nedostatky dvě roviny, jak správně-právní, tak trestně-právní rovinu. V kauze metanol šla policie a státní zastupitelství zcela logicky cestou trestněprávní kde pak pachateli hrozí odnětí svobody v řádu několika let. To, že by byli spotřebitelé ohroženi nebezpečnou potravinou, je naštěstí naprosto ojedinělé. Já se navíc domnívám, že kauza metanol nebyl problém legitimní potravinářské sféry, tedy chyba technologie, ale kriminálním činem, jehož podstatou bylo přidání chemikálie do potraviny.
Ano, ale třeba falšování potravin, například přidáváním levnějšího koňského masa, je v podstatě podvod na spotřebiteli a pro toho, kdo to dělá, to může znamenat i nemalý ekonomický profit.
Pokud by tento návrh byl nasazen do legislativního procesu, tak k tomu určitě řekneme svoje. Primárně však nejsme tvůrci legislativy.
