Firma Elektra PV, majitel e-shopu levneelektro.cz, minulý týden oznámila konec podnikání, protože jí finanční úřad zabavil peníze na účtu (psali jsme o tom zde). Údajně kvůli ručení za DPH, protože měla vědět, že její dodavatelé jsou součástí podvodného řetězce, který ukradl DPH.
Konec známého e-shopu |
Martin Janeček, generální ředitel finanční správy, je přesvědčen, že finanční úřad má proti firmě neprůstřelné důkazy. „Pokud nás majitel nezbaví mlčenlivosti, jsme jako zavření v kleci, máme náhubek a smutně koukáme a nemůžeme nic říct,“ říká. Vyzývá majitele e-shopu, aby dovolil státu celý případ do detailu popsat.
Ručení za DPH vzniklo ještě za ministra financí Miroslava Kalouska, z důvodu řetězových podvodů s DPH, na kterých často beztrestně profitovalo hned několik firem v řetězci, krádež daně se přitom hodila na nemajetného bílého koně.
V jaké fázi je případ firmy Elektra PV, která provozuje e-shop levneelektro.cz?
Hrozně rád bych vám to řekl, ale nevím to a podle daňového řádu nemůžeme říct ani to, jestli se u někoho provádí nebo neprovádí daňová kontrola. Mohu jen reagovat na informace z médií a vyzývám majitele firmy, pana Petra Václava, ať zbaví finanční správu mlčenlivosti. Bez toho jsme jako zavření v kleci, máme náhubek a smutně koukáme a nemůžeme nic říct. Protistrana z nás dělá zločineckou organizaci, která poškozuje poctivé firmy. Mohu říci akorát jedno: pokud se příslušný finanční úřad rozhodl takovýmto způsobem zasáhnout, tak musel mít doopravdy vážný důvod.
V kolika případech jste museli od exekuce nakonec ustoupit?
K tomu dochází zcela výjimečně. V nedávné době nám byl jeden zajišťovací příkaz zrušen. Po firmě chceme zaplatit daň. Pokud někomu blokujeme peníze na účtě neoprávněně, má nárok na sankční úrok - aktuálně zhruba 28 procent. To už si finanční správa rozmyslí, jak k tomu přistoupí.
Už jste někdy odškodňovali majitele firmy za to, že jim finanční správa svým zásahem poškodila podnikání?
Nápravy škod proběhly, ale v porovnání s tím, kolik toho zadržíme oprávněně, je to zlomek.
Ručení odběratele za to, že jeho dodavatel zaplatil DPH, funguje od roku 2014. Do jakého článku obchodního řetězce prodejce zboží nebo služeb ručí?
Může teoreticky ručit za celý distribuční řetězec. Ano, to vypadá katastroficky. Jenže jsou případy, kdy pod sebou mají podniky vytvořenou strukturu dodavatelských firem, které si mezi sebou zboží nebo služby přeprodávají a jedna neodvede DPH. Mají dokonce připravenou dokumentaci historie obchodního vztahu pro případ, že budou muset finančnímu úřadu podávat důkazy. Dávají si záležet, aby komunikace mezi firmami v řetězci měla časově správný vývoj, dokonce jsme zaznamenali případy, kdy jeden organizátor posílal objednávky i faktury z několika počítačů s různými IP adresami. To finanční úřad nemá sám šanci to zjistit, teprve policie ano.
Ale jak může firma vědět, od koho její dodavatel a jeho dodavatelé odebírají zboží? Vždyť ani nemají možnost to zjistit, on jim to nemusí říct.
Obecně to zákon po firmě nechce. Jak je ale možné, že dotyčný například zná firmu, která je třetí v pořadí pod ním? Jak to, že se spolu sešli v kavárně? Jak to, že jí dal pokyny, co si objednává, a potom to mezi nimi proteklo přes nějaký uměle vytvořený řetězec?
A pokud skutečně neví, kdo jsou další firmy v řetězci, kde se ukradlo DPH?
Když se podnikatel chová naprosto standardně při výběru dodavatele, tak, aby své podnikání nevystavoval riziku, tak obhájí jednání v dobré víře. Finanční správa po něm nemůže chtít daň, která byla pět článků před ním někde ukradena. V této zemi je 500 tisíc plátců a riziko, že někdo nakoupil zboží, ze kterého v řetězci mohlo být ukradeno DPH, je poměrně velké, ale většinou za to firmy nemohou. U případů, kdy daňová správa přistoupí k exekuci účtu, musí mít silné důkazy, aby prokázala, že o podvodu dotyčný věděl.
Jak se daří prokazovat, že obchodník o úmyslu svých obchodních partnerů neodvést DPH „měl nebo mohl vědět“?
V podstatě všechny kauzy daňové kobry, kde se podařilo zachránit několik miliard, jsou na tom postavené. Daňové správě se podařilo vyloučit, že firmy jednaly v dobré víře. Plus řada dalších případů, kde jsme prokázali, že obchodní vztah vznikl nestandardně - tedy účelovým způsobem, ne prostým protnutím poptávky a nabídky dvou firem na volném trhu.
Dovedu si představit model, kdy konečný prodejce, díky ukradené DPH v podvodném řetězci, může nabídnout zákazníkům nižší cenu než konkurence. Jednou z indicií pro podvod je pak podezřele nízká cena. Jak velkou to hraje roli v dokazování finanční správy?
Spíš se to používá v kombinaci s dalšími zjištěními. V praxi zpravidla rozdíl v ceně pro zákazníka nebývá tak nápadný - je to často jen sympatická sleva. A také záleží na komoditě - například u pohonných hmot stačí zlevnit o několik desetihaléřů, aby měl obchodník výhodu před konkurencí. Naivních podvodů, kdy ukradenou DPH dodavatel promítne výrazně do ceny pro zákazníka, není mnoho. Jde spíš o vylaďování ceny a zpravidla firma tvrdí, že si kvůli tomu snížila marži, aby to nebylo poznat.
Unie daňových poplatníků rozeslala tiskovou zprávu, ve které vyzývá daňovou správu, aby informovala, jak rizikové obchody rozpoznat a jak se vyhnout zapojení do podvodů. Uvažujete o něčem takovém?
Určitě lze udělat nějakou další osvětu. Nicméně v praxi není možné poskytnout výčet konkrétních věcí, kterým se plátci daně mají vyhnout, aby byli z obliga. To chce Unie. Jenže nikdy nevíte, kterým oknem kasař do banky vleze. Když řekneme, že musejí být zavřená všechna okna a on tam vleze sklepem nebo komínem, tak přece nelze automaticky banku vyvinit z možné účasti na podvodu, protože sklep na seznamu nebyl.
A jak to vidíte s tou osvětou?
Už teď například informujeme vědomostními dopisy o podezření na daňový únik, kterou zjistíme v rámci kontrolních hlášení. Firmy by pak měly přistoupit na zvláštní zajištění daně a pokud ještě nezaplatily za zboží, mohou se rozhodnout DPH ze zboží odvést nikoliv dodavateli, ale přímo finanční právě, aby měly jistotu, že bude zaplacena.
Jak často firmy platí daň místo svého dodavatele, protože mu nedůvěřují?
Moc populární to není s ohledem na celkový objem DPH. Je to myšleno jako záchranná brzda pro firmy. Některé firmy k tomu přistoupily u rizikovějších plnění jako reklamní služby.
Pokud firma nesouhlasí s exekucí, jak se může bránit?
Exekuci samotné většinou nezabrání. Může se ale bránit proti platebnímu výměru a doložit důkazy, že o chystaném podvodu nevěděla. I když má daně zaplacené a ukáže se, že věděla o obchodování s bílým koněm, který daň nezaplatil. Odvolává se k Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně a případně výsledek pak ještě napadnout u Krajského soudu nebo u Nejvyššího správního soudu.
