„Jedinou věcí, která mi v životě dělá starosti, jsou peníze,“ napsal Winston Churchill svému bratrovi ve svých čtyřiadvaceti letech.
Churchill se narodil do aristokratické rodiny a problémy s financemi pro něj nastaly po smrti otce v jeho dvaceti letech. V knize „No More Champagne: Churchill and his Money“ o tom píše britský finanční poradce a spisovatel David Lough.
Podle něj Churchill známý svojí vášní pro šampaňské a doutníky vedl celoživotní vnitřní boj s rozmařilostí. „Churchill měl vždy řidiče a sluhu,“ píše Lough. Churchill si podle něj vždy vydělal díky rodinném věhlasu, politice i svému psaní. Příjmy ale na výdaje „britského buldoka“ nikdy zcela nestačily.
„Churchillova potřeba působit reprezentativně vycházela z psychologických důvodů i politických ambicí,“ vysvětluje Lough. Britský státník podle něj vedl neustálý boj s tím, aby si zachoval způsob života vštípený výchovou a vyžadovaný veřejným postavením.
Nejvíce utrácel za obleky šité na míru, alkohol, služebnictvo, hazardní hry, doutníky, vozy značky Rolls Royce nebo venkovská sídla. Během dvou měsíců v roce 1949 prý prošlo Churchillovým domem 454 lahví šampaňského, 311 lahví vína a 251 lahví brandy, ginu, sherry, portského a luxusní skotské.
Alkohol, hazard a Rolls Royce
Kvůli krachu na burze navíc přišel Winston Churchill v roce 1929 v přepočtu na dnešní peníze o milion amerických dolarů. Lough dodává, že se za svoji kariéru setkal se spoustou podobných lidí, žádný z nich ale s penězi neriskoval jako Winston Churchill. Britský premiér se proto nezřídka topil v dluzích. Snažil se je sice splatit, často se tím ale dostával do ještě větších finančních problémů.
Když bylo Churchillovi 46, spadlo mu nečekaně do klína dědictví. V dnešních penězích dosahovalo hodnoty pěti milionů amerických dolarů. Churchill však z těchto peněz nesplatil milionový dluh, za zděděné peníze si pořídil nový Rolls Royce a dům na francouzském venkově, kam se zanedlouho odebral vstříc hazardním hrám.
Zajímavé je, že během války žil Winston Churchill ve vládních rezidencích relativně skromným životem. Po válce zase dokázal maximálně využít své slávy. Vydělával psaním historických knih a memoárů, živily ho také veřejná vystoupení nebo prodej filmových práv. Schopní poradci mu navíc pomohli v tom, jak se vyhnout spárům berního úřadu.
Na konci života se Churchillovi podařilo osobní soukromou válku vyhrát. Když v roce 1965 zemřel, zanechal rodinu bez dluhů a s celkovým jměním sedm milionů dolarů.
