Zatímco u španělského oběda by neměla chybět parta přátel, sladká tečka, sklenka vína a především dvě hodiny klidu na vytrávení, Češi jsou mnohem skromnější. Podle průzkumu společnosti Edenred dokáže 54 procent zaměstnanců spořádat oběd za půl hodiny. Kvůli ubohým třiceti minutám by Španěl nejspíš ani neopustil kancelář.
Podrobné výsledky testu rozvozu jídla najdete zde |
Jenže ono se ukazuje, že ani Češi už nechtějí odcházet od rozdělané práce, a než by vyrazili na jídlo do kantýny nebo restaurace, raději si je nechají přivézt až ke klávesnici.
Společnost Dáme jídlo tvrdí, že v době oběda rozveze kolem čtyř tisíc jídel za hodinu a od roku 2012 už po celém Česku předala přes tři miliony porcí. Navíc průkopníkům z Dáme jídlo už dávno přibyla konkurence a další firmy rozvážející obědy se přidávají, a to nejen v Praze, ale i v jednotlivých krajích.
Pokud jste podobnou službu ještě nezkusili, vězte, že objednat si oběd je prostinké, kurýři vám pak relativně včas přivezou teplé jídlo (většinou) podle vašeho výběru. Na vás potom je, abyste přivřeli oči nad estetikou „servírování“ v upatlaných plastových obalech a hlavně nelitovali peněz.
A ještě jedna drobnost se ukázala při aktuálním testu MF DNES, totiž že dostat spolu s obědem i účtenku není tak jednoduché. Někdy ji zákazník dostane ihned, jindy o ni musí důrazně požádat a občas jsou všechny jeho snahy marné...
Pohodlnější, ale o dost dražší
Podle loňského Ticket Restaurant Card Indexu, který sestavuje firma Edenred z útraty více než 110 tisíc zaměstnanců, zaplatíme v průměru za oběd necelých 114 korun.
Pokud bychom si však dopřávali polední menu prostřednictvím rozvážkových firem, výdaje by prudce stouply. V testu se průměrná cena oběda, který mělo ideálně tvořit něco pořádného z české klasiky včetně polévky, vyšplhala na 207 korun.
Vysvětlení je prosté – součástí ceny byla obvykle i doprava a většinou také poplatek za použití jednorázových obalů, jen u třetiny z 34 objednaných obědů si restaurace či zprostředkovatel „balné“ neúčtoval.
V některých případech přitom takové poplatky působily poněkud nepatřičně – například v Ostravě doručil kurýr z Dáme jídlo rizoto za cenu 94 korun a vývar za 15, ovšem transportní příplatky stály strávníka dalších 69 korun.
Nebo příklad z Prahy, kde intenzivně rozklepaný řízek s bramborovým a malým zeleninovým salátem z restaurace Pastička stál už beztak nadměrečných 322 korun. K tomu však bylo potřeba připočítat ještě 20 korun za termoboxy a 119 korun za cestu z Vinohrad na Smíchov. Podtrženo sečteno, vepřový řízek putoval ty čtyři kilometry přes Vltavu za regulované ceny pražské taxislužby.
Čekání na kurýra
Pravděpodobně nikdo, kdo si objednává jídlo po telefonu, nečeká, že na této službě ušetří. Chce mít jídlo na stole především včas, bez námahy a bez zpoždění. Ve většině krajských měst bylo i ve všední dny takové přání beze zbytku naplněno, složitější je to v Praze a Brně.
Podrobné výsledky testu rozvozu jídla najdete zde |
Pražská doprava je téma samo o sobě, proto není divu, že dva z kurýrů nabrali cestou okolo 50 minut zpoždění. Oba však o svém zdržení v průběhu cesty klienty poctivě informovali.
V Brně zase restauratérům a rozvážkovým firmám komplikují život parkovací zóny. Než by kurýři zastavili v samém centru a riskovali pokutu od strážníka, raději přimějí zákazníky, aby si pro jídlo doběhli na bezpečnější místo.
