Čtyřicet kilometrů dlouhý kanál je v Rumunsku někdy přezdívaný Canalul mortii (Kanál smrti). Jeho výstavba započala v 50. letech a podíleli se na ní především političtí vězni. Kolik jich na stavbě zemřelo, se dodnes přesně neví, nejnižší odhady hovoří o deseti tisících obětí.
Megalomanský projekt byl dokončen až v roce 1984. Ceaușescu kvůli své vysněné „Modré dálnici“, která zkrátila plavbu po Dunaji o 400 kilometrů, přivedl zbídačené Rumunsko na buben. Odborníci odhadují, že celkové náklady se vyšplhaly na dvě miliardy dolarů.
Třicet let po pádu komunismu se z kanálu s temnou minulostí stává ekonomická brána, kterou zboží z východní Evropy proudí na světové trhy. Rumunská a bulharská pole rozkládající se podél Dunaje byla po staletí obilnicí východní Evropy a dvě nejchudší země EU se nyní i díky kanálu vyšvihly mezi největší evropské producenty obilovin.
Ze symbolu komunistických represí a totalitní domýšlivosti je příklad transformace země, která zažila jednu z nejhorších podob komunismu, píše agentura Bloomberg.
Museli jsme se adaptovat
Přechod od komunismu k volnému trhu nebyl kvůli chronické korupci, politické nestabilitě a nespolehlivým dodávkám snadný. Hodně pomohl vstup Rumunska a Bulharska do Evropské unie v roce 2007. Obě balkánské země získaly z EU více než 30 miliard eur na modernizaci zemědělství.
Výsledek? Rumunsko bylo loni třetím největším evropským vývozcem obilovin, po Francii a Německu. Letos od začátku sklizně vyvezlo 2,3 milionu tun pšenice, což je zatím nejvíce v EU, i když se předpokládá, že Francie ho ještě předežene. Třetí se drží Bulhaři s 885 tisíci tunami.
„Přechod od komunismu byl těžký,“ řekl agentuře Bloomberg farmář Gheorghe Lamureanu, který už čtyři desetiletí pracuje na polích ležících podél kanálu Dunaj–Černé moře.
„Uměli jsme jenom pěstovat pšenici. Nikdo nás neučil, jak ji prodávat, takže jsme se museli adaptovat,“ vzpomíná čtyřiašedesátiletý zemědělec na přechod od centrálního plánování k volnému trhu.
Místní farmáři si díky evropským dotacím pořídili lepší osivo a nakoupili novou techniku. Zatímco za komunismu obilí často mířilo do zahraničí a Rumuni hladověli, dnes zemědělská produkce výrazně převyšuje domácí poptávku a čím dál více obilí tak putuje na vývoz. Rumunská pšenice směřuje často do Egypta, Bulhaři polovinu své produkce prodají do Španělska.
Rumunsko je kromě toho klíčovou tranzitní zemí pro další východoevropské a balkánské země. Po Dunaji plují lodě naložené produkty slovenských, maďarských, srbských a bulharských farem a podle agentury Bloomberg lze očekávat, že objem zboží proudící přes rumunský přístav Constanta letos překoná rekord z roku 1989.
Vzestup a pád diktátora Ceausesca:
25. prosince 2014 |
30 let svobody
Sledovat další díly na iDNES.tv„Kanál je dědictvím komunistické éry. Ale je to také projekt, který nám dnes přináší obrovské výhody,“ říká Gheorghe Lamureanu.
Modernizace přístavů
Největší překážkou další expanze je špatný stav silnic a železnic v Rumunsku a zastaralá technika v bulharských přístavech, kvůli níž je nakládání lodí pomalejší než v západní Evropě.
Zlaté kohoutky, honosná pracovna. Jak si žil rumunský diktátor |
„Technologie zemědělců se díky přistoupení k EU výrazně zlepšila, ale u dopravců a pracovníků v přístavech všechno záleží na logistice. A tady máme velké limity,“ říká Petar Dimitrov z firmy Agricore, která v bulharském přístavu Varna obchoduje s obilninami.
To by se brzy mělo změnit. V Constantě vyrůstají nová sila a terminál, který umožní naložit každý den 72 000 tun pšenice. To bude šestkrát rychleji než nyní. Náklady dosáhnou 50 milionů eur, z čehož většinu poskytly místní banky. Evropská unie přispěla na železniční vlečku do nového terminálu.
„Rád říkám: ‚Postavte cestu a lidi přijdou sami‘,“ směje se Viorel Panait, prezident dopravní společnosti Comvex SA. „Tenhle terminál, to byl poslední kousek puzzle, který nám chyběl,“ dodává.
Také Bulhaři mají plány, jak dostat vývoz na vyšší úroveň. Vedle zastaralého přístavu ve Varně, kde obilí na lodě stále nakládají drapáky, by měl za sto milionů eur vyrůst nový nákladní terminál s kapacitou 2,5 milionu tun obilí ročně.
„Ušetří to spoustu peněz. A tyhle peníze půjdou zpátky do kapes farmářů,“ slibuje Petar Dimitrov.
Kanál začíná ve městě Cernavoda (červená značka) a ústí v přístavu Constanta (modra)
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
