Pěstitel rýže Kazuo Ogura patří k těm šťastnějším. Spravuje velkou usedlost ležící v oblasti města Kazo, asi 50 kilometrů severně od Tokia. Spojil se s dvěma rodinami a obhospodařuje zhruba 100 hektarů. To je téměř stokrát více než je průměr.
Ogurovým pravidlem je úspornost ve všech směrech a produkce kvalitní potraviny za rozumnou cenu. Zatímco jiní zemědělci musí přihlížet, jak jejich farma zaniká, když odejdou na penzi, šestašedesátiletý Ogura se může spolehnout na svého syna Juičiho.
„Byl jsem z 220 žáků naší školy jediný, kdo se zaměřil na zemědělství. Není mnoho mladých, kteří by se o to zajímali,“ říká osmatřicetiletý Juiči, kterého cituje agentura AFP. Průměrný věk pěstitelů rýže v Japonsku je 67 let.
Je tento sektor odsouzen k zániku? Rozhodně se musí modernizovat, připouští vláda premiéra Šinzóa Abeho, která zahájila pomalou a obtížnou reformu, aby Japonsko mohlo konkurovat zahraničí.
Vláda tak letos zrušila systém kvót, jež byly zavedeny v 70. letech s cílem ochránit tuto posvátnou potravinu, která se používá při některých šintoistických obřadech.
Až dosud stát subvencoval pěstitele rýže, kteří souhlasili s omezením své produkce, aby se zabránilo příliš velké nabídce a stabilizovaly se ceny.
Tato politika kontroly nazývaná gentan však přispěla k tomu, že se z pěstování rýže stala málo výnosná profese, z níž není možné se uživit. Ze zhruba 705 000 pěstitelů rýže na souostroví jich 80 procent má ještě druhé zaměstnání.
700procentní cla
Premiér Abe se však neodvážil dotknout choulostivé otázky vysokých celních poplatků u rýže (více než 700 procent). Obhajoval jejich zachování v rámci obchodních jednání, ať už jde o dohodu o volném obchodu s 11 zeměmi (Transpacifické partnerství) či o dohodu s Evropskou unií (JEFTA).
Se Spojenými státy je to však jiné a experti soudí, že by Japonsko mohlo být nuceno ustoupit v otázce zemědělských produktů, aby se vyhnulo nebezpečnému zdanění automobilů.
Existují stovky druhů japonské rýže - krátká, kulatá a po uvaření lepkavá. Ogurova rodina se zaměřila na rýži košihikari, kterou prodává za 300 jenů (asi 60 Kč) za kilogram.
Spotřeba rýže v Japonsku ale za posledních 50 let podle ministerstva zemědělství klesla o polovinu: v roce 2015 činila 54,6 kilogramu na osobu, zatímco v roce 1963 to bylo 118,3 kilogramu.
„Budoucnost není nijak růžová,“ soudí Micujoši Ando z Tokijské univerzity. „Je třeba, aby zemědělci zlepšili svou konkurenceschopnost a vyráběli ve velkém měřítku,“ dodává. V hornatých oblastech, odkud pochází 40 procent sklizně, je to ale nemožné.
„Počet těch, kteří mohou jako pěstitelé rýže přežít, bude rozhodně omezený, neboť spotřeba rýže už nikdy nestoupne vzhledem k tomu, že se jídelníček Japonců pozápadňuje,“ předvídá Ando.
Pěstitel Ogura má ale jiný názor. „Japonsko je země jako stvořená pro zemědělství. Mírně tu prší a teploty se mění podle ročního období. A japonská kuchyně má v celém světě dobrou pověst. Můžeme toho využít,“ říká.
