Z něj rozvážejí speciální krmivo pro koně, psy a kočky do všech koutů republiky.
Ročně za jeho prodej utrží asi 350 milionů korun, z toho pochází zhruba patnáct procent ze zahraničí. Firmu řídí jedenačtyřicetiletý Zdeněk Štěpánek, který v roce 1991 převzal statek v restituci od svého otce Františka. S ním také podnikání rozjížděl.
Ve firmě však už dnes nejsou jen Štěpánkovi. Před necelými pěti lety se dali dohromady se španělskou rodinnou firmou, jejíž jméno Dibaq převzali. "Začínali podobně jako my. Dělali směsi pro drůbež, my krmivo pro prasata," popisuje Štěpánek mladší.
Se statkem v Helvíkovicích je rodina Štěpánkových spojena už pár desítek let.
"Můj otec statek koupil od barona Páriše v roce 1945, spolu s padesáti hektary a cihelnou," vypráví pětasedmdesátiletý František Štěpánek, tělem i duší stále sedlák jako jeho otec.
Po válce si však hospodaření na něm dlouho neužili. V roce 1951 je komunisté vystěhovali na Jiráskovy skály u Broumova. A jak dnes otec se synem shodně připomínají, mělo to i svůj plus.
Úvěr dostal na Favorita
"Jako my tam v kulacké rezervaci skončilo šest rodin, z nichž jedna měla hezkou dceru. A tu jsem si namluvil," vzpomíná František Štěpánek. Pak se živil celou dobu v zemědělství a jeho syn vystudoval na zootechnika. Na počátku 90. let se jim statek vrátil v podobě hospodářských budov s rozpadlými stropy a rozbouranou cihelnou.
"Přišel jsem sem s ruksakem a na první úvěr, který jsme si vzali, táta zastavil favorita," vzpomíná na začátky podnikání syn Zdeněk.
Nejprve se vrhl na chov prasat a ovcí. "Začali jsme míchat krmiva pro prasata a během roku měli sto milionů obrat," říká Zdeněk Štěpánek. Výživa byl jeho obor, a tak zkoušel, jak dobře krmit za méně peněz.
Na trhu už bylo obsazeno
Brzy začal tušit, že zemědělci nemají snadný život a jen s prasaty nevystačí. Štěpánkovi proto koupili první extrudér, což je zařízení, z něhož vypadávají granule pro psy či kočky.
Problém byl, že v té době už byl trh celkem obsazený, takže dost velký oříšek bylo probojovat se do prodejen už zaplněných značkami Whiskas, Kitkat a jinými podobnými výrobky. "Najezdil jsem třeba 150 kilometrů a prodal jen jeden pytel s krmením. Bylo to hrozné," vzpomíná na začátky Štěpánek starší. Vytrvalé ježdění se vyplatilo.
 Seriál Rodinná pouta v byznysuVšechny díly najdete ZDE |
Dnes zásobují každý měsíc 1,5 tisíce prodejen se žrádlem a potřebami pro domácí mazlíčky. "I když chce někdo jen jeden pytel, tak mu ho zavezeme," tvrdí František Štěpánek.
Na to, proč nejsou vidět ve velkých obchodních centrech, říkají, že do řetězců ani dodávat nechtějí. Soustředí se hlavně na malé a specializované obchůdky. Zároveň vyrábějí i levnější krmiva pod cizí značkou.
Česko-španělská rodina
Další stupínek ve vývoji firmy zdolali Štěpánkovi před necelými pěti lety, kdy se jejich původní společnost Fitmin spojila se španělským Dibaqem a převzala jeho jméno. I když původní značku Fitmin si na krmivu uchovali. "Potřebovali jsme navýšit kapacitu výroby," vysvětluje Štěpánek. Ve firmě dnes mají Španělé třetinový podíl.
Spojení si Zdeněk Štěpánek pochvaluje i z toho důvodu, že jde také o rodinnou firmu. Ve Španělsku mají systém fungování takových firem mnohem lépe propracovaný. Například musí být zaručeno, aby rodina neohrožovala management firmy, jinými slovy, aby se podle Štěpánka "všichni necpali do řízení".
"Zásada také je najít, jak bude rodinná firma pokračovat, jestli propojením s nějakým finančním konglomerátem, anebo udržením rodinného základu," říká.
Sám v tom má jasno a doufá, že aspoň jedna z dcer se potatí. Zatím to vypadá na tu mladší, dvanáctiletou. "Nutit je k tomu nebudu. Ale pokud tu mají mít podíl, musí se o firmu zajímat," říká jejich otec.
Dnes už přitom nejde jen o krmiva. Během času se Štěpánkovi rozmáchli i do souvisejících odvětví. Další jejich firma - Ditech - vyrábí stroje, které produkují granule pro zvířata. Využito je i více než dvě stě hektarů kolem statku. Kromě chovu ovcí pěstují Štěpánkovi šťovík, který pak využívají jako biomasu na výrobu tepla.
"A to ses nezmínil, že tady máme ovečky. Sedlák už se vytratil," připomíná synovi s výčitkou v hlase Štěpánek starší. "Ale zaplať pánbůh za to, že je to aspoň takhle," dodává. A hned pookřeje, když se řeč stočí na psy, a jde na letáku ukázat svou fenku. Ona a další psi v jejich chovatelském centru jsou těmi prvními, kdo testují, co jim chutná.
