"Spolu s manželem jsme našli díru na trhu, v Česku chyběli dodavatelé kvalitního zahraničního masa," vzpomíná Klímová, která dnes řídí firmu s ročním obratem kolem 100 milionů korun.
Firma tak začala rychle růst, našla si velké zákazníky z řad obchodních řetězců včetně Makra a pomalu ji přestávaly stačit pronajaté sklady. Po třech letech dohadování s úřady se jí v prosinci roku 2006 podařilo získat stavební povolení na vlastních pozemcích u středočeské Řitky.
Když však konečně začala společnost stavět, manžel Ilony Klímové zemřel. "Bylo to tři týdny po začátku stavby nové provozovny naší firmy. O stavbě jsem moc nevěděla, takže jsem ji musela na půl roku zastavit a do všeho proniknout," vzpomíná Klímová. Do toho musela přesvědčit své dodavatele i odběratele, že firma nekončí a jede dál. A zároveň se poprat s rozestavěným vlastním domem. "Když v mase zmizí mužský element, má spousta lidí pocit, že už to nepůjde," říká Klímová. Jejím dcerám byl tehdy jeden rok a sedm let.
Napadlo ji, že by firmu prodala a podnikání vzdala? "Asi ne. Co bych dělala? Nad vodou vás drží v takové situaci hlavně děti. Když už nemůžete, tak se na ně podíváte a víte, proč musíte pokračovat," dodává žena, která založila značku Moje maso a jejíž fotografii můžete vidět i na přebalech steaků v obchodech.
Teď se dívá hlavně do budoucnosti. Na své lince porcuje a balí chlazená masa přesně na míru zákazníkům a to především do maloprodeje. Letos začíná balit některé výrobky i pod privátní značkou Spar Premium. O prodeji firmy rozhodně neuvažuje. V branži se naučila od zkušenějších heslo: "Když řežete do masa, řežete do peněz".