Přesnější ohledně předpokládané ceny být ministerstvo zatím nechce, zakázku vypíše nejdřív v půlce roku. „Jde o velký chátrající průmyslový areál s kontaminovanými budovami, znečištěnou zeminou a podzemními vodami,“ popisuje Monika Zbořilová, ředitelka odboru ministerstva financí, který má sanaci starých ekozátěží na starosti. Výroba koksu v areálu skončila v roce 2010.
„Důvodem byla mimo jiné snížená poptávka po vysokopecním a otopovém koksu. Areál není v současné době využíván,“ říká Petr Otava, šéf a jediný majitel holdingu MTX Group, do něhož spadají i OKK Koksovny, zahrnující i Jana Švermu. Sanovat se bude příštích zhruba deset let, o dalším využití areálu není rozhodnuto.
Koksovna na svou sanaci čekala od roku 1997 a ministerstvo muselo průběžně zakázkami zajišťovat, aby se znečištění nešířilo dál, což dosud stálo 160 milionů korun. Vítěz zakázky by mohl být znám příští rok, největšími hráči na trhu sanací jsou český Geosan Group, francouzský SUEZ Využití zdrojů a rakouské AVE odpadové hospodářství.
OKK Koksovny mají i dva další odstavené provozy, které čekají na sanaci: Koksovnu Lazy a Koksovnu ČSA, obě v ostravsko-karvinském revíru. Funkční je už jen koksovna Svoboda v Ostravě-Přívoze. Podle Zbořilové stát ručí společnosti OKK Koksovny do částky 27 miliard korun. Část už byla čerpána při sanaci koksovny Karolina (OKD), kde dnes stojí obchodní centrum Forum Nová Karolina a rezidenční a kancelářské budovy.
Koksovny odkoupil od OKD v roce 2013 Petr Otava starší, dnes již zesnulý otec současného majitele a jeden z původních privatizátorů OKD. Těžařskou firmu později prodal firmě Zdeňka Bakaly.
Miliardové sanace
Aktuálně před sebou ministerstvo valí garance za 97 miliard korun v 147 ekologických smlouvách. Stát se v minulosti zavázal, že do výše této částky bude hradit novým majitelům odstraňování ekologických zátěží vzniklých před privatizací. „Obvykle se ale za sanaci zaplatí podstatně méně,“ říká Zbořilová. Dosud nejvíc stálo čištění ve Škodě Plzeň – přes 10 miliard.
Je to díky dramatické konkurenci mezi vyhladovělými sanačními firmami. Příkladem je loni vysoutěžená zakázka na vyčištění Aglomerace Vítkovice. „Měla předpokládanou hodnotu 764 milionů korun, ve finále dal dodavatel nabídku za 125,5 milionu korun,“ říká Zbořilová. Areál staré opuštěné fabriky se rozkládá na 50 hektarech a po vyčištění, možná už do dvou let, by zde měla vzniknout zóna pro lehký průmysl a budou tu vysazeny stromy a keře.
O tom, které areály přijdou na řadu nejdřív, rozhoduje ministerstvo životního prostředí, které všechny znečištěné lokality vede ve své databázi a průběžně zjišťuje jejich stav. Loni zadalo sanační zakázky za 1,5 miliardy korun.
Ministerstvo dostalo od vlády za úkol zadat 23 velkých sanačních zakázek ročně – v otevřeném řízení. Řádově za vyšší stovky milionů až miliardy se bude v příštích letech soutěžit například odstranění zátěží ve velkých chemičkách Unipetrolu – v Litvínově a ve Spolaně Neratovice či v Synthesii v Pardubicích (skupina Agrofert).
„Zpravidla jde o kontaminované stavební konstrukce, zeminy a podzemní vody,“ říká Zbořilová. Letos by se ministerstvo mělo pustit také do soutěže na sanaci podzemních vod v areálu Koksochemie ve Vítkovicích. Tam se každoročně koná hudební festival Colours of Ostrava. „Vybuduje se tam hustá síť vrtů, ze kterých se budou čerpat a následně čistit kontaminované podzemní vody. Provozu by to nemělo bránit. Vyčistit podzemní vody trvá řádově léta,“ říká Zbořilová.
Ministerstvu už se podařilo zbavit závazků v hodnotě 78 miliard korun a s nabyvateli privatizovaného majetku už ukončilo 178 ekologických smluv, kde je hotovo. Počet ukončených ekologických smluv má nyní stoupat rychleji, doufá ministerstvo. Chce řešit takzvané „mrtvoly“, problematicky komunikující privatizátory, kteří mají platné smlouvy na likvidaci starých ekoškod, ale ty už mezitím odbourala příroda, nebo jejich závažnost Česká inspekce životního prostředí přehodnotila. „Smlouva by šla administrativně ukončit. Snažíme se nabyvatele aktivně bombardovat žádostmi,“ vysvětluje Zbořilová.
Věčné laguny
Její odbor řeší také žádosti o navýšení garancí ze strany některých privatizovaných podniků, které zjistí, že sanace bude dražší, než se stát zavázal zaplatit. Nejkomplikovanější je případ kafilerky Severočeský asanační podnik Mimoň. Majitelé vyčerpali od státu na sanaci 351 milionů, ale kontaminace odmašťovadly v podzemní vodě přetrvává. V minulosti už stát garanci navyšoval, ale nestačilo to, firma požaduje dalších 200 milionů korun. Ministerstvo ale trvá na tom, že čištění je na soukromém majiteli, a probíhá soudní spor.
Problémovou lokalitou jsou také laguny Ostramo, skládky odpadů z rafinérské výroby patřící státnímu podniku Diamo v Ostravě. Jejich sanace se táhne už asi dvacet let. Vysoutěženy už byly zakázky za několik etap sanace ve výši 3,5 miliardy korun, ale stále není hotovo. Ministerstvo financí, které má na starosti financování, se nyní s Diamem dohaduje o způsobu sanace poslední etapy – ty se liší cenou. Zbořilová odhaduje, že na to by mohlo padnout kolem miliardy a jasno by mohlo být do půl roku.
Sanace starých ekologických zátěží se táhne a kolem roku 2010 na čas usnula – tehdy se totiž řešila „megazakázka“, tedy zadání všech zakázek jedné firmě najednou, která by se o sanace postarala. Nakonec se od ní ustoupilo a zakázky na jednotlivé lokality se zadávají v samostatných soutěžích. Může tak o ně soutěžit více firem než o jednu obří ekologickou zakázku a utkat se cenou.
