Jestliže na některých středomořských ostrovech turistický ruch už téměř zcela ovládl životní styl místních obyvatel, Sardinie zůstává na převážné části svého území pozoruhodným, autentickým a hrdým světem, kde čas běží svým vlastním tempem a kde vinaři při prodeji vína obchodníkům z Říma či Neapole zaškrtávají kolonku: "vývoz".
Strategická poloha Sardinie na křižovatce námořních cest vedla po celou historii k mimořádnému zájmu všech okolních národů o její ovládnutí. Po staletí nekončící invaze dalších a dalších nájezdníků přiměly postupně většinu obyvatelstva přesunout se do vnitrozemí a namísto rybolovu se věnovat pastevectví a zemědělství.
Pěstování vinné révy se tak stalo jedním z významných článků ostrovního hospodářství a víno samo nezbytným průvodcem každodenního života Sardů. Rozloha vinohradů přesahovala v dobách největšího rozmachu 80 tisíc hektarů a i dnes představuje roční produkce úctyhodných 200 litrů na hlavu.
Ikonou sardinského vinařství je modrá odrůda Cannonau. Málokdo z místních obyvatel, tolik pyšných na tuto národní chloubu, však tuší, že ve skutečnosti jde o klasickou Grenache neboli španělskou Garnachu. Svůj vklad do kultivace vinné révy na Sardinii přineslo během věků mnoho národů, ale právě Španělé ovlivnili jeho dnešní podobu nejvíce.
Ke stejnému původu se jasně hlásí i další zástupci ostrovních vinic: známé Carignano, Mourvedru blízké Bovale i Giro, z nějž se vyrábí nefortifikované, sladké červené víno. U původu další hojně pěstované odrůdy, Monica, nestála žádná kráska, jak by se možná zdálo, ale naopak mnichové, monaci, kteří se kultivaci révy věnovali.
Kvalita sardinských vín je obecně dosti kolísavá, docela jistě však uspokojí nepříliš vysoké nároky starousedlíků i početných letních hostů. Těm přijde vhod v horkém a suchém počasí i poměrně široká škála překvapivě svěžích bílých vín, mezi nimiž kraluje Vermentino, odrůda dobře známá mimo jiné z Toskánska.
Naproti tomu další bílá odrůda, Vernaccia di Oristano, nemá s toskánskou Vernacciou společného vůbec nic. Matoucí označení plyne z někdejšího významu slova vernaccia, které znamenalo "doma pěstované". Díky tomu nesou toto jméno v různých italských oblastech zcela odlišné odrůdy. Největší zajímavost mezi bílými víny představuje historická odrůda Nuragus.
Tuto "révu chudých" vždy milovali obyčejní lidé a i v současnosti je nejrozšířenější bílou révou na ostrově. Její název má přímou souvislost s nuraghi, dodnes nevysvětlenými a tajuplnými kamennými stavbami prapůvodních, neznámých obyvatel ostrova. Ty vytvářejí spolu s divokou a krásnou krajinou pravý kolorit této hrdé země.
