Od roku 1993 generální ředitel a předseda představenstva ČSOB. Po převzetí Investiční a Poštovní banky letos v červnu rázem šéf největší banky v zemi, která spravuje majetek v hodnotě 617 miliard. Kolegové z představenstva ho zvolili šéfem v rozporu s tehdejším politickým doporučením.
"Už to bylo známkou týmového ducha. Udržet si nezávislost na politickém rozhodování se nám osvědčilo," vzpomíná Kavánek. Ve srovnání s ostatními státními bankami byla ČSOB jiná. "Jediná věděla, co chce, a měla jasnou vizi.
Kavánek se dokázal koncentrovat na hlavní problémy a dotáhnout věci do konce," tvrdí jeho bývalý kolega z dealingu a současný člen představenstva České spořitelny Daniel Heler.
Po rozsáhlém očištění banky v roce 1993 od úvěrů vzniklých za starého režimu dokázal Kavánek se svým týmem udržet banku čistou až do privatizace v roce 1999. "Nenadělali žádné politické úvěry a banka byla velmi dobře vedená," tvrdí Miroslav Zámečník z Revitalizační agentury. Jak je možné, že Kavánek "přežil" tak dlouho ve vedení státní banky, přestože nerespektoval přání politiků více financovat privatizaci?
"Obrovskou výhodou bylo složení našich akcionářů, kde byla Česká národní banka, Fond národního majetku a Slovenská národní banka. Nikdo nemohl více prosazovat své zájmy, akcionáři se vzájemně neutralizovali," vysvětluje šéf ČSOB.
Koncentrace na proces privatizace však v minulosti držel banku zpět až příliš. Zatímco jiné budovaly stavební spořitelny, pojišťovny či penzijní fondy, u ČSOB to vypadalo, jako že kdo nic nedělá, nic nezkazí. "Udělali jsme chybu. Měli jsme si dovolit více ofenzivy a nepochybně bychom dnes byli dál," přiznává Kavánek.
To, co banka zaspala v minulosti, však dohnala akvizicí IPB. "Myslím, že mimo jakoukoliv pochybnost se tady ukázalo, že konkrétní kroky dělat umíme." Kavánek na sobě soustavně pracuje. Sám říká, že by se rád lépe naučil některé manažerské dovednosti.
"Když u sebe najde něco, co ho zaujme, tak se v tom naprosto systematicky začne zdokonalovat. Když něco neumí, dokáže to říci a prostě to nedělá," tvrdí kamarád z vodáckých výprav. Pocit velké moci, přestože řídí největší banku v zemi, Kavánek necítí. "Jaké jsou atributy moci... Mocný může rozhodovat o osudu jiných osob nebo subjektů. Má-li šéf banky moc nad poskytnutím peněz, pak je mocný. Žádný člověk z vedení ČSOB však takto individuálně rozhodovat nemůže. Takže v tomto ohledu mocný nejsem a je to tak dobře," dodal.
Kolegové ho považují za uzavřenějšího člověka se smyslem pro fair play. "Je to dané tím, že je velký sportovec," tvrdí prezident Bankovní asociace a šéf Živnobanky Jiří Kunert. "Systematicky sleduje trendy v bankovnictví ve vyspělých ekonomikách a skutečně tomu rozumí. Rád si s ním o tom povídám," dodává.
Pověstný je šéf ČSOB nechutí ke společenským akcím a recepcím. Většinou se jim vyhýbá, a když už společenská povinnost velí jít, nebývá tam nikdy příliš dlouho. "Bankéřům nesluší být mediální hvězdou. Je to náhražka reality a já rád žiju v normálním světě," vysvětluje Kavánek. Svůj čas se snaží využívat efektivně. "Není pro něj problém odjet po jednání na Slovensku třeba v jednu hodinu v noci, na pohodlí si příliš nepotrpí," tvrdí služební řidič Petr Zavřel. "Se mnou jezdí, většinou jen když potřebuje pracovat. Jinak si řídí sám a po Praze chodí často pěšky."
Služební vůz Opel Omega zřejmě za stříbrného jaguára za šest milionů, který zůstal po šéfovi IPB, nevymění. "To není jeho styl. Třeba náš reprezentační mercedes je už devět let starý," dodává Zavřel.
Zvládat náročnou práci pomáhá Kavánkovi vynikající fyzická kondice utužovaná řadou sportů a rodinné zázemí. "Mezi osobním soukromým životem a profesí je důležité nalézt odpovídající rovnováhu. Tady je obrovská pa st, že profese celý život změní, a tomu se úspěšně bráním. Proto občas pasu kozy, jezdím na vodu s kamarády a za jednu z naprosto nejlepších dovolených považuji tu, kdy jsem čtrnáct dní sušil seno a stloukal ohradu pro koně."
Ke koním či kozám se dostává přirozenou cestou. "Moje žena je takový malozemědělec, takže se tu a tam k tomu dostanu." Ačkoliv prý ve sportech není soutěživý typ, není to tak docela pravda. Soupeřem mu totiž bývá sama příroda. "Velmi rád vyhledává příležitosti pro porovnání sebe s něčím neznámým. Jde o sporty, při nichž značně stoupá hladina adrenalinu, ale on je z těch, kteří dokážou situaci pečlivě zvážit a riziko správně dávkovat," říká kamarád z výprav.
Jako dítě z tenisové rodiny vládne dobře i raketou a v zimě se prohání na běžkách. "Navíc si zase si dělám chutě i na skialpinismus, určitě bych někam rád vyjel," rozšiřuje svůj záběr o další "adrenalinový" sport.
