Šéfkou velké firmy? Jen stěží

Na místo ředitele se hlásí dva kandidáti, mají stejné vzdělání i zkušenosti. Složité rozhodování, koho vybrat? Ne v případě, že jeden z nich je žena - pak je volba pro řadu podniků jasná.
"Setkal jsem se s tím, že mi klient, který hledal manažera, řekl, že si neumí ženu na takové pozici představit," říká zástupce jedné z renomovaných personálních agentur, který kvůli důvěře svých klientů nechtěl být jmenován.

Přestože české zákony už delší dobu nedovolují firmám při hledání nových zaměstnanců vybírat podle pohlaví, řada podniků se tak skrytě chová dál.

Mezi 250 největšími tuzemskými firmami není ani jedna, kde by v úplném čele stála žena. Z manažerů velkých podniků je jen 4,5 procenta žen.

Čím větší firma a čím vyšší pozice, tím menší šance, že na ní bude žena. "Říkáme tomu skleněný strop. Schopným ženám sice v postupu nikdo nebrání, ale prosadit se na opravdu vrcholné pozice je obtížné. Řada žen to řeší tak, že si raději založí vlastní firmu, kde se mohou ihned uplatnit," říká Michaela Marks-Tominová z Centra pro Gender Studies.

Na druhou stranu většina žen, které se do klíčových funkcí ve velkých firmách propracovaly, připouští, že zábrany jsou i na jejich straně. "Každá žena si je vědoma toho, že její přirozená úloha spočívá v tom, že přivede na svět děti a bude o ně pečovat. Rozhodnutí, že se bude věnovat kariéře, je pro ni těžší než pro muže," říká generální ředitelka Kovošrotu Děčín - jediná žena, která v tuzemsku řídí podnik s ročními tržbami nad miliardu korun. Sama se do budování kariéry pustila, až když byl její syn větší.

Podpora rodiny, chůva k dětem, partner, který je ochotný se smířit s tím, že jeho žena tráví většinu času v práci - to všechno jsou podmínky, které české manažerky vidí jako nutné k tomu, aby se mohly své kariéře věnovat. Ne všechny ženy jsou to však ochotné podstoupit.

"Když vyšel první článek o mně jako o ženě-manažerce, dostala jsem dopis od neznámého člověka. Obviňoval mě, že nejsem dobrá manželka," říká Magdalena Součková, jedna z dvanácti nejvyšších manažerů poradenské firmy Arthur Andersen.

Odmítání ze strany společnosti je dáno hlavně tradicí. "Za socialismu byly ženy tlačeny do práce povinně a ty, které by jinak daly přednost rodině, si vybíraly nenáročná místa. Ženská práce tím degradovala," vysvětluje Pavel Mokrejš z firmy GOT zabývající se personálním poradenstvím.

Ženy na vedoucích pozicích proto často pociťují, že k úspěchu potřebují víc úsilí než mužští kolegové. "Stále přetrvávají předsudky. Muž nemusí tolik dokazovat, že umí, aby si získal důvěru," říká personální ředitelka obchodní firmy Delvita Anne Simon.

Přesto žen na vysokých pozicích v posledních letech přibývá.

"Jak přicházejí zahraniční firmy a přinášejí kulturu, v níž mají ženy větší šanci, působí to jako reklama, že žena může být pro podnik stejně dobrá jako muž," míní Zdeněk Pasák z personální agentury Madson and Taylor.