Časopis Fortune uvádí jako příklad prezidenta GE Jacka Welche. Když odešel do důchodu, jeho bývalý zaměstnavatel mu platil provoz luxusní kanceláře, byt, lístky na sportovní utkání a podobné drobnosti. Akcionáři se o tom všem nedověděli od GE, ale od rozvodového soudu, u kterého musel Welch přiznat svůj majetek a příjmy. - více zde
To je ale podle šéfa Komise Christophera Coxe nepřijatelné. "Chceme, aby investoři měli lepší přehled. Stačí jedno číslo - kolik celkem dostane manažer za rok v platu a jiných odměnách," říká Cox.
Bývalý republikánský kongresman naopak neusiluje o to, aby stát stanovoval limity platů nebo způsob, jakým se odměny manažerů počítají. Tuto starost chce přenechat trhu. K tomu, aby mechanismus fungoval, ale musí zajistit informovanost.
Údaje o výši a struktuře platů manažerů by podle Coxe měly být "dostupné a úplné".
Hlavní je tlak investorů
"Pravidlo průhlednosti" se líbí i šéfovi odborů sdružujících státní zaměstnance Richardovi Ferlautovi. Ten by ale uvítal i přísnější přístup ke stanovování odměn. "Je to nutné, ale ne dostatečné," okomentoval Coxovu snahu Ferlauto.
Paul Hodgson z organizace Corporate Library, která se zabývá problematikou řízení velkých společností, s Coxovým názorem v zásadě souhlasí. Upozornil na to, že lepší informovanost dokáže minimálně zkvalitnit debatu okolo odměn manažerů. Zásadní roli při tlaku na podniky ale budou hrát sami investoři, připomněl Hodgson.
Právě proto by akcionáři uvítali, kdyby měli na ředitele silnější páky. Konkrétně v případě odměn by měli mít možnost odvolat toho vedoucího, který topmanažerovi přidělí nepřiměřeně vysoké odměny, píše Fortune.
Milion sem, milion tam
To se možná brzy poštěstí akcionářům obchodního řetězce Home Depot. Jeho prezidenta Roberta Nardelliho kritizují za to, že si v roce 2004 přidal 14 milionů dolarů, aniž by se to dalo spojit s růstem výkonnosti podniku. Problémy s rozlícenými akcionáři předvídá Fortune i šéfovi finanční skupiny Countrywide Financial Angelovi Mozilovi za dvacetimilionové bonusy a prezidentovi Citigroup Chucku Princovi za dest milionů navíc.
Kolik přesně je nepřiměřeně moc, záleží na subjektivním úsudku, píše Fortune. Faktem ale je, že odměny 1 500 generálních ředitelů v roce 2004 celkem vzrostly o třicet procent.
Mezi lety 1999 a 2003 si ředitelé 1 500 firem celkem odnesli domů na platech, bonusech a akciích 122 miliard dolarů. Vyplývá to ze studie Harvardu. To představuje zhruba jednoroční HDP Izraele, nebo tolik, kolik se za čtyři roky vyrobí na Kubě.
