I když téma výměny stráží v podnicích visí ve vzduchu už od půlky července, kdy se sestavila vláda, může to trvat měsíce, než k nim dojde. Nové osazenstvo na ministerstvech totiž nejdřív ovládne správní orgány podniků na valných hromadách a teprve pak dojde na šéfy.
Většina ředitelů už se však začíná snažit, aby v tomto mezidobí novou vládu přesvědčila o svých zásluhách a schopnostech. Za své posty totiž dostávají i stovky tisíc korun měsíčně a vládnou kolosům s dominantním postavením v oboru.
Šéf ČEZ Jaroslav Míl nebo Přemysl Klíma z Českého Telecomu využívali k přesvědčování četných společenských akcí na nedávném karlovarském filmovém festivalu. Jiní volí spíš variantu soustavného přesvědčování o své nepostradatelnosti.
Změnu vlády pocítí i ve státních firmách
Jaroslav Míl byl onen červencový večer na kamenném nádvoří gotického hradu Loket v jednom kole. Tu popil medovinu s novopečeným ministrem průmyslu Jiřím Rusnokem a jeho manželkou, tu postál s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou a jeho přítelkyní.
Zachovat si křeslo ve státem vlastněné firmě, jakou je elektrárenský kolos ČEZ, i po změně vlády stojí úsilí a bombastický firemní večírek poskytuje ideální záminku.
Ať už to bylo jeho aktivitou na večírku, tak Mílova pozice v ČEZ se zatím jeví jako poměrně silná.
Na rozdíl od některých jeho kolegů na trůnech státních gigantů, jakými jsou například šéf Českého Telecomu Přemysl Klíma, generální ředitel Českých drah Dalibor Zelený nebo Pavel Švarc v čele rafinerky Unipetrol. "Dá se očekávat, že budou změny v orgánech společností, kde jsou zástupci ministerstev, a ne všichni ten svůj džob ještě mají," říká jeden vysoce postavený vládní úředník.
"A v návaznosti na to se možná budou měnit i ředitelé firem." Kromě platů, které v případě ředitelů dosahují i několika stovek tisíc měsíčně a v případě členství ve správních orgánech desetitisícových odměn, s sebou přinášejí vysoké posty také služební auta, životní pojištění, telefony.
Nejde však jen o požitky. Šéfovat státním gigantům znamená také disponovat obrovskou ekonomickou mocí, protože Telecom, ČEZ, Unipetrol i plně státní České dráhy ve svých oborech bezkonkurenčně dominují. Ředitelé i členové představenstev a dozorčích rad si jsou rizik své výměny vědomi. A někteří dělají všechno pro to, aby k ní nedošlo. "Klíma lobbuje ze všech sil, aby si svoje křeslo udržel," říká jeden zdroj blízký Českému Telecomu.
Během karlovarského festivalu se Klíma podobně jako Míl aktivně scházel s novými ministry. Jeho šance na přežití je však o to těžší, protože kromě nového ministra bude Český Telecom možná brzo mít i nového vlastníka, jestli se dokončí jeho probíhající privatizace. A navíc i poradci premiéra Vladimíra Špidly doporučují jeho sesazení.
Klíma tvrdí, že nemá žádné zprávy, že by ho někdo chtěl vyměnit. "Jsem najmutý na práci, až mě nebudou chtít, tak mě odvolají," říká Klíma. "Nejsem na tomto místě existenčně závislý, vybírat popelnice nebudu."
Nejistá je i šance Švarce v Unipetrolu. Firma se sice měla prodávat firmě Agrofert, která jej podporuje, teď však hrozí, že privatizace krachne. Švarc se zatím prosazuje spíš tvrdou cenovou válku, kterou vede s dalšími akcionáři dcery Unipetrolu, České rafinérské. Zatím se mu však nepodařilo spory vyřešit.
Také šéf Českých drah Zelený má ambice u žezla zůstat. "Záleží na tom, jak rychle nový ministr výměnu v orgánech udělá. Ti, co tam jsou, se budou držet zuby nehty," říká šéf železničářských odborů Jaromír Dušek. Ministr dopravy Milan Šimonovský už v médiích výměnu připustil. O svůj post šéfa správní rady drah proto bojuje i Pavel Stoulil.
"Dělá všechno pro to, aby tam zůstal. U něho stačí, když iniciativně vysvětluje, že bez něho se transformace drah neobejde, že jinak to nový ministr odnese," dodává Dušek.
