1. Co by mělo být na etiketě?
Všechno, co potřebujete vědět k výběru, by mělo být teoreticky na etiketě. Neměl by tam chybět druh ryby (tedy salmo salar nebo losos obecný), způsob produkce (zda pochází z chovu nebo byl uloven v moři nebo ve vnitřních vodách) i oblast odlovu (třeba Atlantský oceán).
Způsob uzení je informace dobrovolná, ale seriózní výrobce se s ní netají. Dobré je, když je na obalu uveden počet plátků a když jsou jednotlivé plátky proloženy fólií, lépe se pak servírují.
2. Jak by měl losos vypadat?
Barvu může mít podle druhu od světle růžové až po tmavou sytou, téměř červenou, ta je typická pro pacifické lososy. Vybarvení však musí být rovnoměrné, bez jakýchkoliv tmavých skvrn. Losos je ryba poměrně tučná, takže by na řezu neměly chybět výrazné, ale tenké bílé proužky tuku, které vytvářejí typickou "rybí kost“.
3. Jak by měl chutnat?
Neměl by být moc slaný, měl by mít chuť po uzení, ale jen velmi jemnou, na rozdíl třeba od uzených sleďů nebo makrel, které se udí teplým kouřem. Když si ho dáte na jazyk, měl by se téměř rozplývat. Nemusíte ho ani moc kousat, ale nesmí být zase jako bláto. Když vložíte maso do úst, neměli byste cítit tuk.
4. Jak ho nejlépe uchovávat?
Uzený losos by se měl uchovávat v chladu, nanejvýš do čtyř stupňů Celsia, listerie se totiž rozmnožují i při nízkých teplotách. Zkonzumovat byste ho měli co nejrychleji po zakoupení. Před podáváním vyndejte plátky z obalu a nechte dvacet minut ležet v chladu, aby se rozvinulo aroma.
