Šest, ale také přes čtyřicet bochníků chleba - i to je historie stokoruny

- Stovka, kilo, stovák, Hradčany, Gottwald. Kolik jen měla stokoruna jmen. A ještě více hodnot. Že je to nelogické,že je stokoruna pořád bankovka s jednou jedničkou a dvěma nulami? Pochopitelně. Ale velmi se v průběhu tohoto století lišilo množství věcí, které se za ni dalo pořídit, stejně jako doba potřebná k tomu, aby si na ni člověk vydělal. Za první republiky byla podle pouhého pohledu na cenovky láce. Stokoruna, ozdobená kresbami Alfonse Muchy,stačila na několik dní i notorikovi - dala se totiž proměnit v šedesát šest piv.

To zelený Karel IV. z pera Oldřicha Kulhánka umožní nyní přinést domů z obchodu ani ne čtrnáct lahvových. Podobné je to třeba u lazebníků. Zatímco před sedmdesáti lety ostříhal pánský holič pětadvacet hlav,nyní jen dvě a půl.

Ovšem to je jedna část pravdy. Druhá byla pro prvorepublikové občany smutnější - aby si vydělali sto korun, m useli pracovat dvacet hodin. Nyní v průměru stačí pobýt v práci hodinu a půl. Samostatnou kapitolou byly roky budování socialismu. Po měnové reformě v roce 1953 se během několika let ceny usadily a takřka se neměnily až do roku 1990.

Jen málokdy se vláda odvážila ke zdražení čehokoli. Přesto má toto období jeden primát. Stokoruna s Hradčany a zasněnou rolnicí s dělníkem platila nejdéle v historii země přes třicet let. To takový zelený Klement Gottwald o sobě říci nemůže. Na bankovkách vydržel na přelomu let 1989 a 1990 jen patnáct měsíců.