Už během léta by měla do parlamentu doputovat novela zákona o odpadech, která výrazně změní pravidla hry a také zdraží likvidaci odpadů. Nezávisle na tom dochází i k velkým změnám mezi největšími hráči na likvidaci odpadu u nás – na prodej je tuzemská trojka v odpadech, společnost AVE CZ odpadové hospodářství, mluví se i o dalších. Navíc nedostatek peněz nutí některá města ke zvažování, že prodají svůj vlastní "popelářský" byznys, což povede zřejmě k dalšímu posílení nadnárodních firem. Ty už dnes ovládají více než polovinu tohoto byznysu.
"Situace v odpadech připomíná hodně české vodovody a kanalizace, kde peníze odtékají také do zahraničí, ačkoliv by mohly zůstat v Česku," říká někdejší šéf České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) Petr Měchura, kterého loni členské firmy odvolaly. Stalo se tak krátce poté, co Úřad pro ochranu hospodářské soutěže velkým hráčům udělil rekordní pokutu za kartelovou dohodu a potvrdil tak, že odpadový byznys není zrovna čistý.
Měchura navrhl jejich vyloučení z asociace, místo toho ho vyloučily samy firmy. Většina velkých odpadových firem si rozdělila trh a drží si ho dlouhodobými smlouvami, případně rovnou společnými podniky s městy.
Zatímco podniky si mohou vybrat, kdo jim popelnice bude odvážet, v případě měst jsou lidé odkázáni na smlouvu radnice, která nemusí být pro občany vždy výhodná. Stejně jako u vody, kde odtékají každoročně tučné dividendy do zahraničí.
Například Marius Pedersen podle výroční zprávy za rok 2011 hospodaří s marží 15 procent a poslal dividendu 300 milionů korun. Podobnost s vodním byznysem není čistě náhodná, "odpadkáře" u nás ovládají stejné firmy – AVE patří pod rakouskou Energie AG, které patří v Česku například Čevak, .A.S.A. patří pod španělské majitele Severomoravských vodovodů a kanalizací, firmy s rekordní marží ve vodárenském byznysu. Firmu Marius Pedersen ovládá Veolia.
Novela se dá zjednodušeně nazvat jako souboj skládkařů a spalovačů. Na jedné straně stojí provozovatelé skládek, kde dosud končí většina tuzemského odpadu a jejich ohrožený výnosný byznys, na druhé straně teplárny a investoři do spaloven, kteří chtějí odpad pálit.
Pod zem vs. do vzduchu
Ministerstvo životního prostředí už potvrdilo, že do deseti let chce ukončit skládkování netříděného komunálního odpadu a do té doby i zdražit poplatek za skládkování ze současné pětistovky na tisícikorunu.
Až dosud se totiž u nás drahé spalovny nevyplatilo příliš stavět: skládky jsou v porovnání se spalovnami levnější, a tak spalovny musí jít buď pod cenu, nebo dotovat svůj byznys jinými výnosy, například prodejem tepla. "Nejlepší je vzniku odpadů předcházet, pak je využívat materiálově, tedy třídit, co už nepůjde recyklovat, tak spálit ve spalovnách a přeměnit na teplo a elektřinu a až jako poslední ukládat odpad na skládky. V 21.století se přece nemůžeme chovat jako neandertálci, ohryzat maso a kost hodit do díry," říká ke skládkování náměstek ministra životního prostředí Tomáš Jan Podivínský.
Na ministerstvu vznikla pracovní skupina, která má řešit budoucnost českých odpadů. Zatím rozhodla o konci skládkování do deseti let po přijetí novely. Tu mimochodem nepředloží přímo ministerstvo, ale senátor Petr Šilar (KDU-ČSL). Jeho návrh má podporu jak ministerstva, tak Svazu měst a obcí. Šilar se přitom minulý týden na konferenci do ministerstva pustil, že dva roky nic neudělalo. "Proti nám je skládková lobby, které se to hodně dotkne. V odpadech jde o velké peníze, a to se odráží v projednávání," řekl Šilar.
Spalovny získaly v poslední době silného zastánce – expremiéra Mirka Topolánka, který jako šéf Teplárenského sdružení vidí v odpadech možné palivo poté, co dojde uhlí. V Česku se mluví o několika spalovnách, v praxi je však zatím nejdále jen projekt spalovny v Chotíkově, kterou chce stavět Plzeňská teplárenská.
