Učebnice se od druhé třídy do deváté třídy půjčují. Pokud je žák hodně poničí, hrozí mu, že bude muset na konci roku část ceny knihy zaplatit.
"Záleží na každé škole, podle jakého klíče škodu určí. Tam, kde jsem byl ředitelem, vypisovali učitelé na zadní stranu knihy údaj, který procenty stanovil rozsah poničení. Bylo povoleno dvacet procent. Za větší už žák platil," říká zástupce ministerstva školství Luděk Sojka.
Dodává, že tyto peníze by se pak měly používat na zakoupení nových knih. Některé školy navíc požadují, aby si žáci pořídili vlastní jazykové učebnice. "S tím byl problém," říká Lenka Havlová, která synovi koupila podle pokynů učitele angličtinu za tři sta korun.
"Zanedlouho se jim vyměnila vyučující a ta žádala jinou, podobně drahou učebnici. Nakonec jsme ji sehnali z druhé ruky," říká Havlová. "Učitelé by se měli v rámci jedné školy dohodnout, jaké materiály budou používat," říká Luděk Sojka.
A co když se nedomluví? "Rodiče mají jedinou možnost. Pokud nejsou s postupem učitelů spokojeni, mohou pro své dítě najít jinou školu," míní Sojka. Středoškoláci, s výjimkou prvních čtyř nebo dvou tříd víceletých gymnázií, by si měli kupovat všechny knihy.
Praxe je ale zatím mnohde taková, že se některé učebnice, podobně jako na základních školách,půjčují. "Střední školy mají podle vyhlášky tvořit knihovnu, ze které půjčují učebnice sociálně slabým žákům. Zásoba knih by měla pokrýt deset procent studujících. Pokud je mi známo, bývá často tento fond větší," doplňuje Luděk Sojka.
Středoškoláci se většinou snaží ušetřit tak, že si publikace kupují od starších kolegů, a naopak své použité prodávají mladším. Možností, jak se vyhnout nákupu drahých učebnic, je i knihovna. Tento typ literatury tu však bývá pouze v omezeném množství.
Sociálně slabé rodiny, kterým na nákup základních školních pomůcek nezbývají peníze, mohou požádat o příspěvek sociální odbor obecního úřadu. Tady posoudí jejich celkovou finanční situaci a rozhodnou, zda mají na výpomoc nárok či ne.
Jiná pravidla mají soukromé školy. Na rozdíl od státních se tu totiž platí školné - na základních v průměru deset až dvacet, na středních školách deset až třicet tisíc korun ročně.
Ne vždy zahrnuje všechny náklady na studium. Rodiče by si proto měli dobře přečíst smlouvu a v ní uvedené podmínky ústavu. Školy někdy mohou navíc vyžadují koupi některých učebních pomůcek.
Například sada nových učebnic stojí i několik tisíc korun, vyplatí se proto zjistit od starších spolužáků, zda z některých publikací nestačí pouze určité stránky, které je možné jednoduše okopírovat.
