"Věci typu toaletního papíru, mýdel a podobně školy nakupují z peněz, které jim poskytují obce. Prostředků by na to mělo být dost," říká zástupce ministerstva školství Luděk Sojka.
"Ředitel se může dohodnout s radou školy, že takový požadavek vznese. Ale samozřejmě rodič má právo říci nedám," uvádí Sojka.
Týká se to i peněžních darů. Luděk Sojka dodává, že škola, kterou navštěvoval jeho syn, požádala na počátku jednoho školního roku rodiče o zvážení dobrovolného příspěvku na pořízení chemických pomůcek.
"Každý dal, kolik uznal za vhodné, nebo nic. Ředitel nikoho nenutil," uvádí Sojka. Pokud rodiče škole vypomohou, mají dnes možnost jednoduše zjistit, co se s jejich penězi stalo, zda opravdu posloužily svém u účelu.
Škola by měla na každý příspěvek vystavit příjmový doklad a ten zanést do svého účetnictví. Doklad poslouží mimo jiné i rodičům, kteří si chtějí snížit o příspěvek svůj daňový základ - na konci roku ho totiž po nich bude chtít mzdová účtárna nebo ho budou muset vložit do svého účetnictví v případě, že sami podnikají.
Na základě zákona o veřejném přístupu k informacím, který platí od letošního ledna, mají rodiče navíc možnost do účetnictví školy nahlédnout a žádat i další údaje. "Téměř všechny jsou dostupné. Jen s výjimkou pedagogicko-psychologických informací o jednotlivých žácích, ty jsou pochopitelně utajované," upozorňuje Sojka.
Dodává ale, že je otázkou, kolik rodičů svého práva využije. Pro většinu škol dnes není státní rozpočet jediným zdrojem příjmů. Mají totiž takzvanou právní subjektivitu, která jim umožňuje si přivydělávat.
"Nejčastěji pronajímají učebny či tělocvičny. Jak se získanými penězi naloží, je věcí vedení školy. Mohou například vybavit třídy špičkovou elektronikou nebo opravit toalety," dodává Luděk Sojka.
