Dějství první: nákup
V listopadu 2000 si koupila v liberecké prodejně Radima Nyče bundu Orbita plzeňské firmy Hannah Czech za 1390 korun. „Rozhodla jsem se až po pečlivém uvažování a porovnávání cenově srovnatelných výrobků na trhu,“ říká zákaznice. „Bunda měla pěkný design a barvu, hodně kapes a kapuci v límci.“ A na visačce stálo přesně to, co chtěla: dostatečně vodoodpudivá a přiměřeně prodyšná. Kromě toho už měla s výrobky této firmy dobrou zkušenost.
Dějství druhé: zklamání
První výlet na kole však ukázal, že nevybrala dobře. Zpotila se v ní tak jak nikdy předtím v běžném oblečení. Materiál zjevně neodváděl vlhkost. „Takovou vlastnost bych očekávala od běžné šusťákoviny, ne však od sofistikovaného výrobku opatřeného několika reklamními visačkami,“ uvedla paní Strachová do reklamačního protokolu.
Jenže výrobce reklamaci neuznal s odůvodněním, že přece nedeklaruje žádné konkrétní údaje. „Pocit nepropustnosti pro tělesnou vlhkost je vždy subjektivní, ovlivňuje jej intenzita zátěže konkrétního uživatele v daných klimatických podmínkách,“ napsal v zamítnutí reklamace Miroslav Čechura z firmy Hannah Czech. „Materiál se nijak neliší od materiálu jiných bund tohoto typu, vyráběných naší firmou, a má v této cenové kategorii standardní kvalitu.“
Paní Strachová se s tím nespokojila a obrátila se na ředitele firmy, která na visačce vyzývá své zákazníky, aby se podělili o kladné i záporné připomínky k jejím výrobkům. Znovu trpělivě vysvětlila, že není žádný extrémní sportovec, že v bundě nechce podávat výkony, které by žádaly speciální výbavu. Chce v ní jen jezdit na kole a na běžkách.
Dějství třetí: žádost o radu
Když po pěti měsících pochopila, že se peněz ani odpovědi nedočká, obrátila se na redakci MF DNES. Rada v tomto případě je jediná: pořídit si znalecký posudek. „S ním v ruce se ještě jednou pokusit dohodnout s prodejcem, aby uznal, že šlo o vadu, za kterou je jako prodávající zodpovědný,“ radí tisková mluvčí České obchodní inspekce Miloslava Fléglová. „V případě, že na to nepřistoupí, tak na nic nečekat a obrátit se na soud. Protože jen ten může rozhodnout, na čí straně je právo.“
Dějství čtvrté: znalecký posudek
Bunda tedy odešla k posouzení do Textilního zkušebního ústavu v Brně. Tam potvrdili to, co říkala: Bunda sice dobře chrání před deštěm, ale je hodně neprodyšná. Tak neprodyšná, že se v ní člověk potí víc, než kdyby měl na sobě jiný oděv.
Dějství páté: znovu v obchodě
Prodávající posudek přijal, ale poslal k posouzení výrobci. Tady zatím příběh paní Strachové končí. Již třetí týden čeká na odpověď.
Co může následovat?
- Firma posudek uzná, zákaznici vrátí peníze za bundu. Znalecký posudek musí sama uhradit.
- Firma posudek uzná, zákaznici vrátí peníze za bundu a uhradí i znalecký posudek.
- Firma posudek neuzná, zákaznice se bude soudit. Když vyhraje, dostane nazpět nejen peníze za bundu, ale i náklady na znalecký posudek a soudní výlohy.
Hannah: reklamní mlha
O reklamaci další bundy Hannah, v tomto případě Terriac, se pokusil Jiří Mareš. Reklamní letáček totiž sice oznamoval, že je opatřena mikroporézním zátěrem Aquatech, který je vodoodpudivý a prodyšný, ale pravda byla jiná. "Měl jsem s ní odstrašující zkušenosti. Vlhkost z těla se vysrážela na onom vychvalovaném zátěru zevnitř bundy."
Zákazník se bundu snažil reklamovat, ale výrobce a potažmo i obchod stížnost neuznali. Protože jako profesionál pracuje v oboru nepropustných textilií, zjistil technické vlastnosti materiálu Aquatech, nahrubo vypočetl propustnost a s překvapením zjistil, že lidské tělo vylučuje i v klidu více páry, než bunda zvládne odpařit. Natož pak při sportu, ke kterému byla bunda předurčena.
Neváhal proto, a napsal výrobci dopis, ve kterém se ptá: "Vaše firma prodyšnost zaručuje, nebo je to jen reklamní trik, který má nalákat zákazníky?" Luboš Pekárek z Hannahu mu na to odpověděl: "Zimní oblečení se zátěrem Aquatech je ve své kategorii lepším standardem." Podle Pekárka je velmi obtížné srovnávat hodnoty prodyšnosti, pokud není sjednocena výsledná jednotka a měřící metoda.
Ve světě se však už nějaký rok běžně používá tak zvaná metoda MVTR, která přesně určuje průnik vodní páry. "Je choulostivá na přesnou teplotu při testování," míní Holger Pigors z německé divize největšího světového výrobce membrán, americké firmy Gore. "Pokud ji schválně nebo omylem některý výrobce nedodrží, řádově zkreslí výsledek testu."
Jiřímu Marešovi to však může být koneckonců jedno "Bunda Hannah funguje podobně jako pláštěnka," míní rozmrzele.
Jaspur: pohádka o neprodyšnosti
Trápení s drahou turistickou bundou si užil také Dušan Němeček z Prahy. "Před třemi lety jsem si chtěl pořídil membránovou bundu, ale ne jen sešitou goretexovou rouru, jaká se tehdy dala obvykle koupit." Zalíbila se mu prakticky ušitá Jaspur Liftline, s méně známou membránou Vapex, zato o hodně levnější než goretexová. Stála pět a půl tisíce korun. "Byla to však pravděpodobně velká chyba, protože jsem se nechal nachytat na membránovou sci-fi," domnívá se teď po letech problémů Dušan Němeček.
"Samotná membrána sice fungovala skvěle a tělo se pod ní nepotilo, bohužel míst, kde se mohla uplatnit, bylo na bundě zoufale málo." Rukávy od ramen ke dlaním a trup od pasu dolů byly totiž podšity nylonem, který je neprodyšný jako igelitová pláštěnka. Na hruď přišil výrobce několik kapes, které zabraňovaly odpařování. S batohem na ramenou byla krytá i záda, a tak se majitel v bundě potil stejně jako v igelitové pláštěnce za pár desetikorun.
Drasticky se to projevovalo při zastávkách na lyžařských túrách. "Prohřáté rukávy promrzly a vodu, která během výstupu volně odkapávala z rukávu, jsem vyklepával jako z výrobníku ledu." Částečně pomohlo až svépomocné řešení. "Horkou jehlou jsem propíchal stovky malých otvorů do podšívky a pot se aspoň trochu odpařoval."
Podle Dušana Němečka udělal chybu již oděvní návrhář Jaspuru. Prodyšná membrána byla překrytá neprodyšnou látkou a tím ztratila veškeré své dobré vlastnosti. Připojené tabulky propustností a tlakových odolností Vapexu byly rázem kvůli špatnému střihu k ničemu. "Zatím v bundě přežívám, ale šetřím na jinou."
"Značku Jaspur už neprodáváme, protože bundy měly problémy s membránami," říká Jan Holan, majitel stejnojmenného sportovního obchodu v Praze. Shoduje se tak s prodavači turisticky zaměřené firmy Warmpeace, která bundy Jaspur dovážela. "Jedna série membrán se loupala a bundy tak byly po pár dnech k nepoužití," upřesňuje expert na vybavení do přírody Petr Ďoubalík. "Lidé však reklamovali i problémy se špatným ušitím."
Co říkají visačky
Prodavači v obchodech se sportovním oblečením i visačky na výrobcích často operují s termíny, které udávají kvalitu materiálu. Málokdo jim však rozumí.
Nepromokavost se měří výškou vodního sloupce, který látka udrží, než začne prosakovat. Čím je vodní sloupec vyšší, tím je materiál lepší. Prakticky to znamená, že například látka s udávanými pěti metry vodního sloupce ochrání svého majitele před promoknutím při sezení na vlhké zemi nebo mokré lavičce.
„Dvanáctimetrový“ materiál zabrání provlhnutí na kolenou při klečení, „patnáctimetrový“ vydrží tlak vodních molekul pod popruhy těžkého batohu a „dvacetimetrový“ nechá lyžaře suchého, i když v plné rychlosti padne do mokrého sněhu. Čtyřicet metrů vodního sloupce se prakticky používá jen na kopačky, protože nedovolí protlačit vodu ani při nakopnutí mokrého míče.
Stejně jako nepromokavost i prodyšnost textilií se dá laboratorně měřit, protože je vyjádřena rychlostí proudu vzduchu procházejícího zkušebním vzorkem při určitém tlaku. Aby byl materiál schopen propouštět odpařovaný pot ven, musel by mít hodnotu nejméně 40 l/m2/s.
Občas jsou slyšet také termíny „membrána“ a „zátěr“. Membrána je slaboučká vložka zašitá do oblečení, která zamezuje promoknutí, zároveň však omezuje pocení. Zátěr je vrstva nanesená při výrobě na původní látku, která má zaručit podobné vlastnosti jako membrána. Většinou je však méně trvanlivá a příliš nedýchá.
Doporučení TEST DNES
Testy oblečení, které v minulých letech zveřejnila MF DNES, ukázaly několik poznatků, které by měly zákazníci před nákupem znát.
1. Oblečení z nepromokavých a zároveň prodyšných materiálů je vynikající za deště, mrholení nebo v mokrém sněhu. Ale je třeba počítat s tím, že stačí v lepším případě odpařovat pouze tolik páry, kolik jí vyprodukuje tělo v klidu nebo při mírné námaze. V horším případě ani to ne.
2. Při nákupu je nutné věnovat pozornost velikosti bundy: má dosahovat do půli stehen, rukávy ke konečkům prstů a musí se pod ni vejít další oblečení. Správný límec chrání krk po celém obvodu, kapuce by měla krýt hlavu, čelo, tvář a bradu, ale nebránit ve výhledu. Zipy by měla krýt látka, aby jimi nepronikal vítr, jezdce všech zipů by měly mít na koncích šňůrky nebo masivní držátka, aby je bylo možné zapínat v rukavicích nebo i promrzlými prsty.
3. Rukávy se proti větru, dešti a sněhu dopínají těsně podél zápěstí suchým zipem.
4. Čím více vrstev látky je na oblečení, tím hůře dýchá. Průniku páry brání například kapsy, velké nášivky či módní doplňky.
5. Pozor na označení vodotěsné, větrotěsné, nepromokavé, vodoodpudivé, voděodolné či prodyšné. Obchodníci si pod nimi mnohdy představují něco jiného, než zákazníci.
