Téměř pro každého totiž dnes dráhy mají ceník. Člověk středního věku by měl hledět po obyčejném, případně zákaznickém jízdném, důchodci i děti mají svoje ceny, studenti a stálí cestující také.
Na obyčejné jízdné, které dráhy zavedly na základě vyhlášky ministerstva financí, je lepší nehledět. Ty sumy člověka zbytečně rozčilí. První možností, jak se mu vyhnout, je takzvané zákaznické jízdné. Je zhruba o polovinu levnější než obyčejné a může za něj jezdit vlakem každý.
Každý, kdo si s občanským průkazem a fotkou dojde koupit takzvanou Kartu Z. Stojí dvě stokoruny, platí jeden rok a vyplatí se například při druhé cestě z Prahy do Ostravy.
Občasní cestující, kteří jezdí například dvakrát třikrát do roka za rodiči na Moravu nebo opačně, se mohou poohlédnout po jiných slevách - na zpáteční jízdy a po ČD Tipu. Nemusí k tomu pořizovat kartu Z.
|
Kolik stojí cesta druhou třídou (v Kč) | |||||
| Jízdné | obyčejné | Karta Z | Junior pas | Senior pas | Psi |
| Praha-Kolín | 88 | 55 | 39 | 28 | 28 |
|
Praha-Plzeň |
130 | 80 | 56 | 40 | 40 |
| Praha-Ostrava | 424 | 260 | 182 | 130 | 130 |
Nehodí se ovšem například pro cestu na týden na hory, protože zpáteční jízdenka platí jen do druhého dne a ČD Tip přes svátky a víkendy. Zpáteční sleva je stejně jako zákaznické jízdné pro každého bez omezení. ČD Tip může využít dva až pět lidí, tedy rodina pro cesty na víkend. Jízdenky jsou zde ještě výhodnější než u zpátečního jízdného a jedinou podmínkou je společný start a místo určení.
U obou těchto slev se na rozdíl od dalších nabídek Českých drah uplatňují také další slevy pro juniory, tedy děti a studenty do 26 let, a seniory, tedy důchodce starší sedmdesáti let. Jejich získání je nutné doložit průkazem na slevu.
Všechny průkazy vystaví na větším nádraží po předložení průkazu totožnosti, fotografie a zaplacení příslušného poplatku. Například roční Junior pas stojí sedm set korun, důchodci ročně za slevu téměř 70ti procent zaplatí pět set korun. Majitelé studentské karty ISIC mají rok levnějšího cestování vlakem za stokorunu. Se Senior i Junior pasem už není nutné kupovat zákaznickou Kartu Z.
Při delších a častějších, ne však každodenních, cestách vlakem se vyplatí koupit Kilometrickou banku 2000. Funguje jako předplatné na dva tisíce kilometrů. Je přenosná a najednou s ní mohou jet tři dospělí. Využije ji i čtyřčlenná rodina. Dvě děti do patnácti let totiž platí za jednoho dospělého. Jízdné je o něco levnější než s Kartou Z.
Pravidelní cestující, denně dojíždějící do školy či práce, se zorientují relativně nejrychleji. Jejich časové jízdenky zůstávají v principu stejné, jen se ke konci ledna spolu se zákaznickým jízdným v průměru o zhruba sedm procent zdraží.
Pro skupiny nad šest lidí, výlety tříd nebo studentských kruhů, a to často i v případě, že někteří ze členů skupiny mají jinou slevu, se vyplatí pořídit si hromadnou jízdenku. Dráhy proti minulosti zjednodušily jejich nákup a pro skupinu do patnácti lidí není potřeba předem objednávat. Je možné ji zakoupit přímo u pokladny.
Skupinová sleva je ideální pro výlet dvou až tří rodin, kdy lze kombinovat více než sedmdesátiprocentní slevu pro děti s poloviční slevou pro dospělé. V okamžiku, kdy se podaří objevit tu nejvhodnější cenu pro danou cestu, ovšem detektivní cesta za kompletní jízdenkou ještě nekončí.
Je nutné totiž zohlednit i konkrétní vlak, protože všechny slevy jsou počítané do druhé třídy vlaků. Za cestu vlakem vyšší kvality, tedy například Intercity nebo Eurocity, se stejně jako u ostatních jízdenek musí připlatit.
Vlak, autobus i auto jsou téměř stejně drahé
Za babičkou do Ostravy pojedeme vlakem, je to nejlevnější, řekla si kdysi hlava rodiny při plánování výletu. Dnes už to zdaleka neplatí. Při takové cestě totiž čtyřčlennou rodinu vyjde cesta vlakem, autobusem i autem zhruba stejně. Od patnácti set zaplacených za autobus, přes šestnáct set korun za jízdné ve vlaku, až po necelých sedmnáct set korun vydaných při cestě autem.
V takovém případě už ve prospěch zvoleného dopravního prostředku hraje shoda dalších okolností. S objemnými kufry je cesta autobusem a vlakem určitě nepříjemnější než vlastním autem. Ve prospěch autobusu na tak velkou vzdálenost mluví už jen cena.
Je sice nejlevnější, ale není tak pohodlný. Cesta trvá přes sedm hodin, což je o skoro dvě třetiny déle než autem. Vlak je pak asi o tři čtvrtě hodiny pomalejší než automobil.
Na kratší vzdálenosti, než je z Prahy téměř čtyři sta kilometrů vzdálená Ostrava, ovšem stojí za to cestu autobusem zvážit. Například z Plzně do Prahy už autobus dá vlaku na frak, a to jak cenou, tak i délkou jízdní doby. Nepřítelem autobusu jsou zácpy na silnicích a ve městech, nepřítelem vlaku výstavba železničních koridorů.
Kvůli ní se (i přes prodloužení jízdní doby v novém jízdním řádu) dokážou vlaky téměř spolehlivě opozdit. Na dlouhé trase, například zmíněné cestě z Prahy do Ostravy, se rozhodování asi bude řídit podle nálady a míry pohodlí, které cestující vyžaduje.
Zatímco při cestě autem je nutné se plné čtyři hodiny jízdy soustředit, vlak vyšší kvality kromě možnosti četby nabídne většinou i jídelní vůz. Podle údajů drah tak mnozí manažeři cestující často do Prahy ze severomoravské metropole volí raději vlak. Oblibu si získal i dražší spoj Supercity, kdy mohou například cestou pracovat na počítači.
