Data GfK potvrzují, že Češi vládnou středoevropskému regionu ve schopnosti nakupovat ve slevách a v této disciplíně drtí sousední země.
Lidé na Slovensku za balené potraviny a drogerii zaplatí 38 procent nákupních výdajů, v Polsku pětinu, v Německu 17 procent, tedy jen třetinu ve srovnání s Čechy. Nejblíže má tuzemská realita k Chorvatsku, ale i tam tvoří akce jen 39 procent. Slevy naopak v nákupním chování téměř nerozhodují na Ukrajině, tam se v promoakcích protočí sedm procent útrat (viz mapa). Souvisí to i s velkou konkurencí obchodních řetězců na tuzemském trhu.
„Český spotřebitel má rád slevové akce. Dokazují to i statistiky z jiných oblastí, kde se třeba v cestovním ruchu prodá v režimu first a last minute celkem 80 procent zájezdů. Při prodeji automobilů jsou tři čtvrtiny modelů promovány s nabídkou zvýhodněné ceny,“ říká Tomáš Prouza, předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti.
Největší slevové šílenství do obchodů přichází právě na sklonku roku před Vánocemi a po nich během výprodejů. Do akcí se dostávají hračky, elektronika, kosmetika nebo dárkové balení alkoholu a samozřejmě potraviny na sváteční menu i v dárkových taškách. Obchodníci sázejí i na to, že na slevy přilákají více lidí také před Velikonocemi, kdy se často v akčních letácích objevuje zvýhodněný margarín, mouka, oříšky, sušené ovoce a alkohol.
„Mezi lidmi je stoprocentně nejsledovanější položkou pivo. Je to naše nejnavštěvovanější kategorie a i lidé ho nejvíce hledají prostřednictvím našeho vyhledávače. I když v průzkumech se k tomu moc nepřiznávají. Pak od loňské ‚máselné krize‘ lidé také často hledají máslo v akci,“ uvedla Zuzana Štěpánková z portálu akcniceny.cz, který pro uživatele sleduje vybrané položky a zasílá jim notifikace, jakmile se žádané zboží objeví ve slevě.
Mimo Vánoce a Velikonoce se nabídka akčních výrobků moc neliší. Evergreeny, které se objevují takřka v každém letáku, jsou káva, několik značek piv, prací prášek či aviváž, toaletní papír, tavený sýr, olej, čokoláda, zubní pasta, kapesníky a mléko. Nechybí samozřejmě ovoce a zelenina. V akci je vždy také alespoň jeden jogurt, sušenky, víno, šunka, dětský mléčný dezert typu pribináček, maso kuřecí, vepřové, hovězí, párky, tvrdý alkohol, sladké pečivo, limonáda, brambůrky a sirupy.
„Obecně lze říct, že jen těžko budete hledat druh výrobku, který by v obchodě zrovna nebyl v akci. Ať se jedná o potraviny, nápoje nebo drogerii a kosmetiku,“ dodala Štěpánková.
Nákupy v akcích. Podíl ukazuje objem peněz utracených ve slevových akcích. Zahrnuto je rychloobrátkové zboží včetně drogerie, balených i čerstvých potravin.
Ministerstvo zemědělství vedené Miroslavem Tomanem chce slevové akce omezit zákonem. V tomto duchu zahájilo v listopadu diskusi se Svazem obchodu a cestovního ruchu.
„Upozorňuji, že nejde o žádný zákaz. Jde nám o to, nastavit nějaký systém. Určitě není slevová akce, když se výrobek z osmdesáti procent prodává v akci,“ řekl nedávno v rozhovoru pro MF DNES Toman.
„Šlo o první diskusi na toto téma. Řekli jsme si, že dlouhodobým cílem by mělo být především více českých potravin v obchodech. Měly by se více vyrábět v Čechách. Pokud se má prodávat za rozumné ceny, mělo by se více tlačit na kvalitu,“ uvedl Prouza.
Společná debata se rýsuje směrem k diskusi o nové definici české potraviny, pokračovat bude v lednu. „Budeme se zřejmě bavit o tom, jak má vypadat česká potravina. Dnes je legislativní definice příliš úzká. Když vyrábíte čokoládu z 99 procent z českých surovin, ale nemáte české kakao, nemůžete na ni dát českou vlaječku. Přitom je tam české mléko, vyrábí to česká fabrika, obaly i marketing dělají Češi,“ uvedl Prouza.
Řetězce by ale zároveň musely být ochotny více propagovat nákup tuzemských potravin například právě v nákupních letácích.
Prouza také uvedl jako problém fakt, že se vyvážejí suroviny a dovážejí výrobky s nízkou přidanou hodnotou místo toho, aby se zde rovnou vyráběly potraviny. Příkladem je vývoz obilí a dovoz mouky nebo export živých zvířat a dovoz masa.
Jenomže mnohdy problém není na straně prvovýroby, ale u obchodníků. Čeští sedláci například obchodují své obilí s Německem skrze odbytová družstva, protože tam dostanou lepší ceny než v tuzemsku, kde se navíc výkupní cena ještě ve výsledku oseká nejrůznějšími srážkami za „nižší“ kvalitu.
