Směnka bývá likvidní a nezpochybnitelná
Paní Věra z Prahy, která si nepřála být vzhledem ke svému nedořešenému vztahu k dlužníkovi jmenována, půjčila před pěti lety osmdesát tisíc korun svému bývalému kolegovi. Tehdy ho považovala za velmi důvěryhodného člověka - přivydělával si navíc výrobou keramiky, která poměrně vynášela. Obnos mu však poskytla "na ústa" bez jakéhokoli dokladu. Dodnes ze svých peněz neviděla ani korunu. "Zkoušela jsem najmout agenturu na vymáhání pohledávek, ale ani ta neuspěla. Protože nemám doklad o tom, že jsem peníze půjčila, nemůžu dát dlužníka ani k soudu," říká paní Věra.
Kdyby nechala poškozená dáma svému dlužníku podepsat směnku, podobné starosti mít nemusela. "Tento platební instrument se v uplynulých čtyřiceti letech prakticky nevyužíval, snad jen v mezinárodním obchodě," říká advokát Vladimír Lamacz. Přitom má dle jeho slov v porovnání s klasickou smlouvou o půjčce několik výhod. "Směnka je cenný papír, lze ji tedy prodat, převádět na jiné osoby, provést její zápočet. Navíc pokud se dostane "dluh" k soudu, proběhne celé řízení podstatně rychleji než v případě smlouvy o půjčce," dodává Vladimír Lamacz. Jestliže má směnka všechny formální náležitosti, je nárok věřitele na peníze nezpochybnitelný, kdežto ve smlouvě o půjčce lze obvykle najít nějakou "mouchu". "Soud pouze přezkoumá formální podobu směnky, a shledá-li ji v pořádku, proces ukončí. Posuzování správnosti smlouvy je zdlouhavé," uvádí Vladimír Lamacz.
Podpis se vyplatí ověřit u notáře
Jaká směnka zaručí věřiteli, že o své peníze nepřijde? Je jedno, jestli je napsaná na speciálním formuláři z banky, novinovém papíru či dokonce vyrytá na dubových dveřích, hlavně musí mít všechny zákonem stanovené náležitosti. Pro půjčku mezi soukromými osobami se nejlépe hodí takzvaná směnka vlastní. Na jejím vypsání není nic složitého - dlužník se zaváže, že na stanoveném místě a ve stanovenou dobu vyplatí sjednaný obnos. "Samozřejmě, že nejbezpečnější bývá směnka psaná na bankovním blanketu. Jsou na něm totiž předtištěny všechny potřebné kolonky," říká Vladimír Lamacz.
Velmi důležitý je na směnce podpis dlužníka. Právě on může být zároveň nejslabším místem dokumentu. "Pokud se dlužník snaží zpochybnit svůj dluh, "jde na to" přes svůj podpis. Může například uvést, že byl donucen podepsat směnku pod pohrůžkou, nebo dokonce tvrdit, že podpis není jeho. Proto je dobré mít při vyplňování směnky svědka nebo alespoň dobře znát podpis dlužícího," radí Vladimír Lamacz. Stoprocentní pojistkou proti nepoctivému dlužníkovi je podle něj ověření podpisu na matrice či u notáře.
Vlastní směnka musí obsahovat
- označení, že jde o směnku
- bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní sumu
- datum splatnosti
- místo, kde má být placeno (například účet věřitele)
- jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno
- datum a místo vystavení směnky
- podpis výstavce (dlužníka)
