Sobotkovým náměstkem se stal Tomáš Prouza

Ani pád Špidlovy vlády nezbrzdil důležitou změnu na ministerstvu financí. Novým náměstkem po odvolaném Jaroslavu Šulcovi se v úřadu stal novinář a finanční analytik Tomáš Prouza. Dosavadní ředitel serveru Peníze.cz by se měl funkce ujmout 1. července.

Prouzovým úkolem bude především spolupráce na sjednocení dozoru nad finančním trhem a spolupráce na přípravě penzijní reformy.

„Hlavní prioritou je pro mne sloučení regulátorů, sjednocení pravidel a vytvoření stejných podmínek pro všechny. To je ryze odborná věc, která se již dnes rozbíhá a rád bych do ní vnesl nové prvky,“ uvedl Tomáš Prouza pro iDNES.

Do jeho kompetencí budou spadat odbory cenové politiky, finančního trhu, dozor nad loteriemi, pojišťovnictvím a penzijním připojištěním.

Prouzova předchůdce Šulce ministr financí Bohuslav Sobotka v květnu odvolal. Objevily se totiž informace o jeho spolupráci s komunistickou tajnou policií.

Kdo je Tomáš Prouza
Tomáš Prouza (31) je absolventem Vysoké školy ekonomické. Od roku 1996 pracoval jako ekonomický editor a šéfredaktor příloh česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune.

Od června 2000 byl ředitelem společnosti Peníze, která provozuje finanční portál penize.cz.

Nejsem a nechci být politik, říká Tomáš Prouza

Kdy přišla nabídka pracovat na ministerstvu? Co nakonec rozhodlo, že jste se rozhodl pro přechod do státní správy?

Nabídka padla poprvé před měsícem a rozmýšlel jsem se zhruba dva týdny. Rozhodly dvě věci. Tou první je, že jednou z hlavních priorit bude slučování regulátorů, Komise pro cenné papíry a dozoru MF nad pojišťovnami a penzijními fondy.

To bude dobrá příležitost nejen vytvořil lépe fungující dozor, ale i srovnat pravidla regulace tak, aby nebyl jeden produkt výrazně přeregulovaný a druhý velmi podobný nebyl regulovaný skoro vůbec - například podílové fondy versus investiční životní pojištění.

Rád bych také přispěl k tomu, aby dozor nehleděl jen na instituce a formální plnění pravidel, ale i na to, co vlastně získá konečný klient a jestli se s ním jedná fér.

Druhým důvodem bylo to, že se vytváří skupina lidí, jako jsou Pavel Hollmann a Milan Šimáček na Komisi nebo Petr Koblic na burze, se kterými se dá velmi dobře komunikovat.

Pracovat pro sociálně-demokratického ministra vyžaduje zřejmě do určité míry souznění s vládním programem této strany. Je vám program ČSSD nějakým způsobem blízký nebo vnímáte post náměstka jako nepolitickou, ryze odbornou pozici?

Právě kvůli tomu jsem se hodně rozmýšlel. Nejsem a nechci být politik – a myslím, že by náměstci ani být neměli. Dostal jsem nabídku na zajímavou odbornou práci a chci se jí věnovat.

Navíc „mé“ odbory jsou většinou výhradně odborné a u těch, které ovlivňuje politická dohoda (regulace nájemného, důchodová reforma) vnímám roli svou a týmu na ministerstvu tak, že budeme analyzovat politické návrhy, dávat k nim odborná stanoviska a poté uvádět politické rozhodnutí do praxe. Rozhodně si nemyslím, že by měl náměstek určovat politiku...

Neobáváte se, že vaše kariéra na ministerstvu může mít při současné vládní krizi poměrně krátké trvání?

Je právem každého ministra vybrat si své náměstky, věřím ale, že každý, kdo by přišel, by si nejprve otestoval stávající tým. A pak to bude stejné jako v soukromé sféře – buďto nového nadřízeného přesvědčíte nebo ne.

Co považujete ve své nové práci za hlavní priority? Bude to penzijní reforma? Dovedete si ji představit v té podobě, jak ji prosazovala ČSSD - tedy bez povinného soukromého spoření? Na jakých pilířích by podle vás měla stát?

Hlavní prioritou je pro mne sloučení regulátorů, sjednocení pravidel a vytvoření stejných podmínek pro všechny. To je ryze odborná věc, která se již dnes rozbíhá a rád bych do ní vnesl nové prvky.

Penzijní reforma je věc, na které se musí shodnout všechny hlavní politické strany, protože až se jednou nastartuje, nebude možné ji za jízdy nijak radikálně měnit. Uvidíme, jak se vyvine politická situace, ale možná se prostor pro debatu všech najde dřív, než by se dnes mohlo zdát.

Povinné soukromé spoření je jen jednou z částí reformy, ale obecně si myslím, že je to rozumná věc. Ale je potřeba systém nastavit tak, aby se v něm někteří neztratili.

Součástí penzijní reformy by ale měla být třeba i analýza státní podpory finančních produktů. Pokud si totiž stát řekne, že je prioritou tvorba dlouhodobých úspor, není logické podporovat stavební spoření, které dlouhodobé úspory nevytváří. Pokud bude větší prioritou bydlení, měl by se systém zase nastavit jinak. Právě toto je jedna z debat, které bych rád nastartoval.